Marta (37): Moje šestnáctiletá dcera porodila a o dítě se odmítla starat, myslí si, že já to budu dělat za ni

Doma teď řešíme velmi nepříjemnou a choulostivou situaci. Moje teprve šestnáctiletá dcera před nedávnem porodila zdravou holčičku. Dítě si doslova vydupala, když jsem ji chtěla vzít na potrat – utekla a objevila se doma až za dva dny.

Ustoupila jsem a slíbila jí, že jí budu s dítětem pomáhat. Jakmile ale porodila, o dítě se do týdne přestala zcela starat – a teď si myslí, že to budu dělat já. Mně se to ale nelíbí a přemýšlím, co bude dál.

Nemělo se to stát

Nechci znít necitelně, ale myslím, že za těchto okolností se dítě nemělo ani narodit. Dcera otěhotněla ještě v deváté třídě na základní škole. Pro mě bylo nemyslitelné, aby skutečně porodila, vždyť si tím zkazila život. I když ve skutečnosti ho spíše zkazila mě. Já sama jsem s výchovou své dcery měla nemalé potíže, neměla jsem na ni dost času, protože jsem pracovala dvanáct hodin denně, abych nás uživila. Po manželovi jsem splácela dluhy ještě do loňského roku – a nájem platíme obrovský.

Proto mi bylo jasné, že nedokážu dceru podržet, tak jak bych to měla udělat – nebo jak se to ode mě očekává. Navíc mám sama svůj život, nemám čas ani sílu starat se o miminko. Dcera ale tak vyváděla, že jsem se uvolila jí pomoci, ovšem s podmínkou, že na mateřskou rozhodně odcházet nebudu já a ona bude studovat dálkově nebo až dítě povyroste.

Všechno je jinak

Jakmile ale dcera porodila, ztratila o dítě zájem a všechno zbylo na mě. Dnes jsem s dítětem doma, tak jak jsem to nechtěla – a dcera mi dělá peklo. Neustále utíká z domova, chce se bavit a vůbec ji nezajímá, že má doma mimino. Finančně jsem už na dně, psychicky jsem na tom ještě hůř a nezvládám to. Vlastně ani nechci. Odložit to malé se mi jeví jako řešení, na to ale nejspíš už nemám sílu také.

Sabina (35): Moje mladší sestra rodí jako na běžícím páse a já stále nic, začínám být zoufalá a závidím jí.

Jak z toho ven?

Vím, že se k tomu musím postavit, dceři domluvit a donutit ji chovat se dospěle. I když dospělá není, má už své dítě, které chtěla. Nejhorší na tom všem je, že i okolí si myslí, že je to především má vina. Že jsem dceru dobře nevychovala, a tak za to teď mám podle nich trpět. Jak to ale všechno bylo, proč jsem tak často nebyla doma a že jsem skutečně dělala, co jsem mohla, to neví nikdo z nich.

Nikomu bych nepřála dostat se do takové situace.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT