Nechci dělat unáhlená rozhodnutí, ale někdy je toho na mě už moc. S přítelem čekáme dítě, které by se mělo narodit za dva měsíce – a já musím stále řešit jeho problémy s penězi. On to s nimi totiž vůbec neumí a dělá dluhy. Uvažuji nad tím, že ho opustím.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Já jsem si vždy uměla peníze vydělat i udržet
Neutrácela jsem za hlouposti, ale raději si finance odkládala na účet. Tímto postojem jsem si našetřila docela hezkou částku do začátku partnerského života. S Jardou jsem se seznámila před dvěma lety. Padli jsme si hned do oka. On vysoký brunet, já menší blondýnka – tvořili jsem hezký pár.
Aspoň nám to tak okolí říkalo. Jardova velká láska, kromě mě, pochopitelně, jsou ještě motorky. Jednu vlastní a dovede jí věnovat docela hodně času. Na druhou stranu jsme na ní mohli jezdit po výletech, což bylo docela príma. Dokonce jsme se vydali na motorce i za hranice poznávat jiné kraje a mravy.
Na rozdíl ode mě Jarda rád utrácel
Tu si koupil novou helmu, jindy to bylo kožené motorkářské oblečení. Dokud jsme spolu nebydleli a nesdíleli společné výdaje, tak mi bylo celkem jedno, za co dá svoje vlastní peníze. On si je vydělal, tak si je sám i utratí. Ale po roční známosti jsme se rozhodli, že se sestěhujeme a začneme spolu žít. Našli jsme si výhodný podnájem ve městě na sídlišti a pustili se do zařizování domácnosti. Jenže najednou jsem zjistila, že finančně na tom Jarda není nejlépe.
Neměl moc našetřeno, takže ani neměl za co nakupovat nábytek a ostatní věci. Musela jsem sáhnout do svých úspor a zaplatit to sama. Domluvili jsme se, že Jarda bude přispívat polovinou nájmu a dá také peníze na nákup potravin a ostatních nezbytností do domácnosti. S tím problém nebyl, alespoň zpočátku. Pak se několikrát stalo, že Jarda neměl na zaplacení víkendového nákupu. Zatím jsem to nijak neřešila, protože mně finance nechyběly.
Jenže mě vždy naštvalo, že na potraviny se u Jardy peníze nenašly, ale na jeho cigarety finance vždy byly. Nebo přišel z práce a přinesl nové publikace o motorkách, které koupil v knihkupectví. Nechci mu brát jeho zábavu. Když však nemá na to, aby uhradil výdaje za jídlo, proč kupuje takovou zbytečnost? Kolikrát já takto kroutila hlavou a s Jardou se o tom dohadovala. Většinou se naštval, urazil a den se se mnou nebavil. Prý mu nic nepřeji. To však není pravda, jen jsem chtěla, aby se naučil se svými financemi lépe hospodařit.
A do toho jsem neplánovaně otěhotněla
Zprávu o miminku Jarda přijal dost rozpačitě, až mě jeho reakce mrzela. Myslela jsem si, že bude mít radost tak jako já. Jen vzdychl, že to budou výdaje navíc. Postupně se musela zařizovat výbavička pro dítě. Požádala jsem Jardu, aby také přispěl. Kroutil se jak žížala a říkal, že je ještě na všechno dostatek času. S tím jsem nemohla souhlasit, devět měsíců uběhne jako voda a já jsem chtěla mít vše připraven než půjdu do porodnice.
Nyní jsem v sedmém měsíci a Jarda zatím na výbavičku pro miminko nedal ani korunu. Vše jsem si tedy nakoupila za své peníze. Jenže začínám přemýšlet, k čemu mi vlastně takový partner je. A korunu tomu dal Jarda, když jednou domů přijel na nové motorce, kterou právě ten den koupil. Myslela jsem, že snad omdlím, a ptala se ho kde na to vzal finance, když na výbavičku pro dítě nemá? Odpověděl, že si vzal půjčku, a šel se radovat ze svého nákupu.
Tou motorkou mi Jarda zkazil celou radost
Jeho jednání mi přijde krajně nezodpovědné. Jedna motorka už mu trčí v garáži a on přikoupí další, navíc na dluh! A to v situaci, kdy se musíme zařídit na příchod našeho společného dítěte, na jehož výbavičku vůbec nepřispěl. Bohužel, budoucnost ukázala, že půjčka, kterou si Jarda vzal, byla nad jeho finanční možnosti. Nechápu, jak mu ji v bance mohli dát.
Dokonce mi přestal dávat peníze za nájem bytu. Také jídlo jsem nakupovala za své. Nějak mě ten společný život s Jardou přestal bavit. Vidím totiž, že u něho jsou na prvním místě motorky a až pak někde hodně daleko jsem já a naše nenarozené dítě. Začínám vážně přemýšlet nad tím, že Jardu opustím a udělám ze sebe svobodnou matku samoživitelku.
Nač nám je doma další motorka, když Jarda nemá peníze na chod naší domácnosti? A navíc je mu to naprosto jedno, protože se samozřejmostí čítá s tím, že naše společné výdaje potáhnu jen já. O takový život nestojím. Za pár týdnů budu na mateřské dovolené, pak na rodičovské – a naše finanční poměry se dost výrazně změní.
Představa, že jsem finančně závislá na Jardovi, se mi opravdu nelíbila.
