Jmenuji se Marie a je mi 56 let. Mám dvě již dospělé děti, kterým ale poslední dobou přidělávám hodně starostí – a starší syn si mě musel dokonce nastěhovat k sobě domů.
Poté, co mě propustili z práce a opustil mě manžel kvůli mladší ženě, jsem zůstala sama – a začala jsem kombinovat léky a alkohol. Psychické problémy a závislost mě dostaly až na dno a musela jsem nastoupit na léčení. Tam jsem poznala během terapie Karla, mou novou lásku. Mé děti na všechno ale mají jiný názor.
Jak mi to mohl udělat?
Vždycky jsem měla spokojený a šťastný život. S bývalým manželem jsme se brali z lásky. Po třech letech se nám narodil první syn, po roce přišel na svět druhý. Byli jsme rodinka jako z filmu, nikdy jsme se nehádali, z kluků vyrostli chytří a samostatní chlapi, kteří dnes pracují, a starší syn má už dokonce i manželku a dítě. Byla jsem vždycky pyšná na to, co jsme s manželem vybudovali, a také na svou práci, kterou jsem milovala.
Pracovala jsem jako účetní, práce mě bavila a ve firmě jsem byla oblíbená. Když mě potom ze dne na den vyhodili, byla jsem zaskočená a nervově jsem se zhroutila – tehdy poprvé jsem musela vyhledat pomoc. Asi po měsíci za mnou přišel můj muž s tím, že se chce rozvést. Nechápala jsem proč, myslela jsem si, že je to snad vtip. Ale nebyl, dokonce mi přiznal vztah s mladší ženou, se kterou chtěl začít oficiálně žít. Dodnes se ptám, jak mi to vůbec mohl udělat? Kdyby alespoň počkal, až se trošku seberu z toho vyhazovu…
Silné léky jsem začala zapíjet vodkou
Zhroutila jsem se podruhé, a syn mě musel odvézt k lékaři. Dostala jsem silnější antidepresiva a také léky na spaní. Doma bez manžela, bez dětí a bez práce jsem se ale začala utápět ve vlastní sebelítosti a také v alkoholu. Kombinace silných léků a vodky mi totiž v tu dobu přišla vhod. Byla jsem tak mimo, že jsem přestala vnímat své problémy – a tak mi v tu chvíli bylo prostě nejlíp. Dnes už si uvědomuji, že to byla chyba, jsou dny a týdny, které si třeba vůbec nepamatuji, mám prostě úplné okno.
Vybavuji si ale, jak mě starší syn doma našel v hodně zbídačeném stavu. Tehdy se rozhodl, že si mě pro jistotu nastěhuje k nim domů, aby mě mohl hlídat. To však nepomohlo, pila jsem a polykala léky stále dál a schovávala je, kde to jen šlo. Nakonec mě synové sbalili a odvezli do psychiatrické léčebny. Bylo mi v tu dobu všechno úplně jedno, takže jsem ani nijak výrazně neprotestovala.
Nepřehlédněte: Nela (26): Hrozně jsem se opila a prožila vášnivou noc s vlastní macechou.
Nový start
Začátky své léčby si vybavuji jen mlhavě, po nějakém čase za mnou směli přijít kluci na návštěvu a starší syn, u kterého jsem bydlela, mi oznámil, že čekají rodinu a tak doufají, že asi se uzdravím, budu u nich i nadále a budu babička na plný úvazek. Tohle měla být má motivace, pro své vnouče jsem chtěla být plnohodnotnou babičkou a začala jsem se těšit.
Během terapie jsem však poznala Karla, také se léčil ze závislosti a naše společné příběhy nás svedly dohromady. Moc jsme si rozuměli, a já se zase začala cítit šťastná a spokojená. Tohle byla má další motivace, chtěla jsem se uzdravit a vyjít jako jiný a nový člověk, a navíc s novou láskou. U svých synů jsem však narazila. Karla mi neschvalují, podle nich nemůže v blázinci vzniknout opravdový cit, vlastně si myslí, že jsme se na sebe upnuli jen díky tomu, že jsme si v podstatě zbyli a pojí nás stejné problémy a závislost.
Zatím žiji u syna, ale mám v plánu nastěhovat se ke Karlovi, i když jsou oba synové proti. Možná, že by mě raději viděli doma jako tu babičku na plný úvazek, která už nemá nic jiného na práci než hlídání vnoučat. Ale co když mají pravdu a další vztah mě po čase vrátí tam, kde jsem byla? Další zklamání bych už asi neunesla.
PhDr. Tomáš Novák radí:
Vážená paní, Váš příběh mi připadá poněkud literární. Ze své praxe trvající 52 let něco podobného neznám. Opakovaně se setkávám jen s unavenými ženami tzv. vyhořelými z náročného koloběhu povinností doma, v práci i jinde. Patří nezřídka k tzv. sendvičové generaci. Pečují o svou rodinu i o staré rodiče či o tchyni a tchána. Pití skrývají jak to jen lze. Skleničku ještě ke všemu kombinují s Lexaurinem či jinými návykovými léky. Léčba je skutečně velmi těžká.
Jak ve vámi popsaném nepravděpodobném případě, tak i v rámci mé poradenské zkušenosti platí: Ani dospělé děti nemohou řešit problémy rodičů. Samozřejmě za předpokladu, že je o to rodiče nepožádají.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.