Jsem osm let rozvedená a mám jednu dospělou dceru a dvě vnoučata. Moje dvaasedmdesátiletá maminka je těžce nemocná, vlivem stáří se postupně přidávají další problémy, ale ten největší je rozhodně Alzheimer, který u ní propukl už v tom nejhorším stádiu.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Tatínek mi zemřel při nehodě, ještě když jsem byla malá a mám bratra, který ale žije v Anglii. Maminka má tedy jen mě a já ji nedokážu opustit a umístit do žádného domova. Péče o ni mi ale zabírá téměř veškerý čas, musela jsem se před rokem dokonce vzdát zaměstnání. Snažím se v sobě najít sílu a uvažuji o tom nejlepším řešení, ale zatím mi nepřijde na mysl nic lepšího než se o ni starat v domácím prostředí. Moje dcera si ale myslí něco jiného a dostáváme se do konfliktu. Vnoučata už téměř nevídám, nikam nechodím, nežiji.