Už od mládí jsem toužila po okamžiku, kdy poprvé políbím ženu svého srdce. Na téma lesbické lásky jsem přečetla snad veškerou dostupnou literaturu a pak už jen snila. Každý večer, když za okny padla tma, jsem si představovala, jak by má žena s velkým „Ž“ měla vypadat. Realita ale byla o dost jiná, než lesbické příběhy občas píší. Ať jsem koukla kamkoliv, všude jsem potkávala jen holky, co randí s kluky anebo se mému ideálu nepřibližují. Z nouze jsem si pak vysnila fiktivní partnerku Editu, o jejíž dokonalosti jsem sice nepochybovala, ale jen stěží věřila, že by taková žena po planetě Zemi kdy kráčela. Do chvíle, než rozhodla osudová náhoda.

Myslím, že začínat své vyprávění tím, jak jsem jednoho dne zjistila, že se mi líbí víc než muži ženy, by nemělo smysl. Zkrátka je to tak, že když se mé vrstevnice postupně zadávaly do vztahů a plánovaly další životy s muži, já uvažovala o vztahu s ženou. Přesto můj život nebyl nikdy tolik uhlazený, jak by se mohlo z textu mého příběhu zdát. Rodiče proti mé volbě samozřejmě nějakou dobu protestovali a déle trvalo i mé vlastní ujištění, zda jsem opravdu rozhodnuta, mít za životní partnerku ženu. K tomu fakt, že jsem dospívala v době, která s nejrůznějšími informacemi o LGBT teprve začínala, mi rozhodování neulehčoval. Ještě v dobách, kdy jsem chodívala na střední, býval pro některé internet sci-fi a za informacemi se chodilo spíše do knihoven. Cíl mých výprav byl jasný…