Marii se narodilo naprosto zdravé dítě. Druhý den po porodu se začaly objevovat nějaké komplikace, ale ty nakonec doktoři zvládli během pár dnů vyřešit. Co se ale stávalo potom, by snad nevydržel ani silný muž, natož pak matka malého dítěte. Co všechno Marie zvládla? A jakou radost jí syn dělá dnes?
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Dítě se silnou žloutenkou
Když se František narodil, byla jsem nejšťastnější člověk na světě. Doma už jsem měla malou Marušku, která se na svého brášku moc těšila. Porod proběhl hladce a hned první noc jsem se o svého synka dokázala postarat sama. Jevil se jako velmi klidné miminko. Nemohla jsem se dočkat, až budeme všichni spolu doma. Druhý den po porodu se ale vše změnilo. Dítě mělo nažloutlou barvu a podezřele hodně spalo. Následovaly odběry krve a diagnóza žloutenky. Dítě bylo místo u mě v inkubátoru pod světlem, aby se žloutenky zbavilo.
Dny ubíhaly, a zatímco jiné maminky už byly dávno doma, Františkovy hodnoty se stále nezlepšovaly. „Zřejmě vás pošleme do krajské nemocnice na výměnu krve.“ Tohle nechce slyšet žádná matka na světě! Už vůbec ne v porodnici po téměř dvou týdnech svícení. Nakonec se situace uklidňovala a po dalším týdnu jsme naštěstí mohli domů.
Pouhé dva dny doma, potom hrůza!
Malá Maruška se stihla se svým bráškou přivítat. Vybalili jsme kufry a pořádně si užívali, že jsme konečně spolu. Radost byla obrovská! Po dvou dnech doma ale nastal neskutečný šok! Nic tak strašného jsem v životě neviděla ani ve filmu, natož abych to musela prožívat sama! Moje malé miminko se ráno chvíli po probuzení začalo dusit. Rychle jsem instinktivně překlopila děťátko na svou paži a plácala jsem ho po zádíčkách, aby z něj vypadlo, co jej dusilo. Žádná reakce. Dítě mělo sliny okolo pusinky. Modralo. Moje vlastní dítě mi umíralo v náručí! Manžel vymáčknul číslo záchranky a volal o pomoc.
Saniťáci v dětském pokojíčku
Dělala jsem vše podle instrukcí paní na lince záchranky. Dařilo se mi zachovat chladnou hlavu, a i když mi srdce bilo neskutečně rychle, chovala jsem se správně. Dýchala jsem do modrajícího miminka, mezitím jsem dokázala mladší dceři pustit v pokojíčku pohádku, aby se na tu hrůzu nemusela dívat, a stále jsem se snažila z dítěte vyklepat, co jej dusilo. Pokaždé se ozval krátký dech, a poté zase dušení. Dítě opět zmodralo. Byly to nekonečné minuty! Dítě vždy zmodralo, ale pak zase na chvíli naskočilo a popadlo dech. Nakonec se mi podařilo jej rozdýchat. Byla to neskutečná úleva! Zrovna ve chvíli, kdy ke dveřím dorazili záchranáři.
Kontrolovali stav dítěte a průchodnost dýchacích cest. Vše se jevilo v pořádku, František dýchal. Na noční košilku jsem si přehodila zimní kabát, popadla do kabely doklady a pár kousků oblečení pro dítě, jak mi řekli pánové ze záchranky, a jelo se na JIPku. Cestou mě pochválili za skvělý přístup. Na JIPce již bylo spokojené miminko. Já se zhroutila a probrečela jsem tam několik dlouhých minut.
Život je to nejcennější, co máme
Jestli si někdy připadáte, že vám vaše děti dělají starosti, nebo že vás zlobí, posaďte se na chvíli na dětskou JIPku vedle svého miminka, které je napojené na přístroje. Ihned vedle pípají dvě další děti. Čas se vůbec nesune. Čas doslova stojí a dal by se krájet. Do toho do vedlejšího pokoje přivážejí další případ – frmol doktorů a sester, boj o dětský život. Epilepsie. A vy tam sedíte a nechápete vůbec nic.
U mého dítěte nic nenašli. Řekli, že má reflux, a že bude potřeba jej dávat do vyvýšené polohy. Všechna vyšetření dopadla naštěstí dobře. I když jsme byli na dětské JIPce, všichni doktoři byli překvapeni, že tam může být i tak malé miminko. Šlo vidět, že je jim líto, co se stalo. Říkali, že mi bohužel nemohou pomoci, protože to zmizí až s věkem.
Nekonečné dny
To, co bylo první den naprostý šok, a tak studená sprcha, že chladicí bazének u sauny je oproti tomu horká lázeň, se v dalších dnech ukázalo jako dobrá průprava. Dítěti prostě zaskočily sliny. Mělo nedomykavost jícnu. Prý to časem zmizí a zaroste. Podle strýčka Googlu nejpozději v několika měsících věku dítěte. Nedá se s tím nic dělat, jen hlídat dítě, obrnit se trpělivostí a jasným úsudkem, a vydržet. Toto dušení se pak opakovalo ještě nesčetněkrát.
Procházka v kočárku? Ani náhodou!
Mít dítě v kočárku bylo nemyslitelné, pokaždé mu zaskočilo a následoval boj o život. Nezbývalo než jej dlouhé týdny nosit. Nedalo se nikam chodit, protože i běžná procházka se změnila v boj o přežití Františka. Neustále jsem u sebe měla hadičku na odsávání slin. Když napadl sníh, modlila jsem se, aby k nám v případě potřeby dojela záchranka včas. Už jsem to ale zvládala bravurně sama. Několikrát týdně jsem zachraňovala svému modrajícímu dítěti život. Starší dcera pobývala co nejvíce u babičky, domů se jí nechtělo. Když si hrála s panenkou, bila ji po zádech a volala: „Dýchej, dýchej!“
Prožíváte podobné životní útrapy jako Marie a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Konec všemu. Dítě už je v pořádku!
Na rutinní prohlídku u dětské doktorky jsem přišla jako zombie. Byla jsem vycvičená na zvuk dusícího se dítěte, a ten byl hodně tichý. Takže jsem toho v noci moc nenaspala, když mě všechno probudilo. Týdny nespaní a stresu se prostě projevily. Zeptala jsem se jí odevzdaně: „Kdy už to skončí?“ Usmála se na mě a řekla mi, že mě obdivuje. Že se jí tam jiné matky hroutí kvůli kravinám, a já zvládám bravurně takovouto situaci. Řekla, že musím vydržet. Že mi neumí nijak pomoci.
Irena (29): Přítel nemá rád moje děti a způsob, kterým to dává najevo, je pro mě nesnesitelný.
Po několika měsících se dušení začalo objevovat stále méně. Nakonec zmizelo úplně. Dnes mám tříletého borce, který si nic nedělá z kdejaké bolístky. Když spadne, vstane a jde dál. Své místo na tomto světě jsme už společně vybojovali. Je tou nejkrásnější odměnou, jakou si můžu přát. Dnes se mnou obaloval řízky pro celou rodinu, chystali jsme nedělní oběd. Celou dobu se smál a říkal, že mě má rád. A dodal: „Takového šikovného chlapa sis pšála, že?“
Moje děti jsou můj poklad. Život je krásný a stojí za to o něj bojovat!
