Velmi ráda chodím plavat do bazénu v našem městě. Nejenom, že se pěkně protáhnu, ale také si udržuji svou docela pěknou postavu. A voda mne krásně uvolňuje. Vždy se těším na tu chvíli, kdy nasadím plavecké brýle, ponořím se pod vodu a začnu dělat první tempa. Když si odbudu 45 minut plavání, dopřeji si ještě 15 minut ve wellness zóně, a pak jedu spokojeně domů.
Můžu jít s tebou?
Moje nejlepší kámoška o tomto koníčku ví – a jednou se nabídla, že by šla ráda se mnou. Měla jsem radost, že mi alespoň jednou bude dělat někdo společnost, a tak jsme vyrazily. Skvěle jsme si zaplavaly, ale protože jsme si samozřejmě nestačily říct všechno, co jsme chtěly, rozhodly jsme se, že si zajdeme ještě na nějaké lehké jídlo do blízké restaurace. Šly jsme se rychle převléknout, ale na poslední chvíli jsem si všimla, že jsem si zapomněla do tašky sbalit své použité kalhotky, které jsem po plavání samozřejmě vyměnila za nové. Tak jsem je v rychlosti sbalila do kapsy a utíkala za kámoškou. Na nějaké kalhotky jsem samozřejmě zapomněla.
Snad to nikdo neviděl!
V restauraci jsem si potřebovala odskočit na záchod, což by nebylo nic neobvyklého, nicméně chvíli po tom, co jsem se vrátila ke stolu, se začali všichni okolo mne tak divně pochechtávat, načež se moje kamarádka přidala. Nechápala jsem, co se děje, ale ukázala mi prstem na zem. Otočila jsem se a krve by se ve mne nedořezal. Na zemi ležely moje použité kalhotky! A nebyly to zrovna ty nejreprezentativnější – ale domácí bombarďáky! Nějak mi musely po cestě ze záchodu vypadnout z kapsy. Proboha, snad nikdo neviděl, jak mi vypadly!
No, co si budeme, trapas jako blázen. Chvíli jsem přemýšlela, co budu dělat, ale usoudila jsem, že bude asi nejlepší, když zvolím mrtvého brouka. Začala jsem se tedy smát taky a dělala jsem jakoby nic. Za chvíli došli číšníci a natvrdo se zeptali, čí spodní prádlo se to válí na zemi? Já jsem mlčela, takový trapas bych nepřežila. Ale ještě trapnější bylo, když došli se smetákem, a moje bombarďáky nabrali druhým koncem násady a odnesli někam dozadu, předpokládám, že letěly zrovna do popelnice.
Když jsem potom kámošce po cestě domů v autě řekla celou pravdu, musely jsme se za volantem vystřídat, jelikož se tak smála, že nebyla schopna řídit.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
