Vyrůstala jsem v silně věřící rodině a bylo pro mě tedy přirozené, že jsem si žádného kluka nepřipustila příliš k tělu. Jsem zastáncem toho, že sex má být až po svatbě. Vždy mi hodně záleželo na tom, aby můj budoucí manžel zastával stejné hodnoty.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Jenže bylo docela těžké najít partnera, který by do svatby vydržel s intimnostmi počkat. Většinou každý, s kým jsem se seznámila, chtěl všechno hned, a to bylo pro mě nepřípustné. Až jsem narazila na Radima. Hezký vysokoškolák, kterému jsem se líbila já i mé názory a hodnoty.
Muž mého života
S Radimem jsem se seznámila na škole. Oba jsme studovali na stejné fakultě, ale jiné obory. Potkávali jsme se chodbách školy – slovo dalo slovo, a my se dali do řeči. Bylo vidět, že ho zajímám. A přiznám se, že se mi hodně líbil. Zakrátko mě pozval na první rande, které dopadlo přímo skvěle, takže nezůstalo jen u jednoho. Začali jsme spolu chodit a já se rozhodla, že musím Radimovi ihned vysvětlit, jak to mám s intimním životem.
Překvapilo mě, že vůbec neprotestoval. Dokonce mi říkal, že je to právě moc milé a hezké a že nejsem jako ostatní holky, co na to vletí hned na druhém rande. Velmi mě potěšilo, že jsem konečně našla spřízněnou duši, která umí ocenit mé hodnoty, co vyznávám. Po nějakém čase jsem seznámila s Radimem své rodiče a já potakala ty jeho.
Léta studia letěla rychle jako blesk a přišel čas státních zkoušek, které jsme dělali ve stejný rok. Zároveň jsme začali čím dál častěji hovořit o svatbě. Tedy více aktivnější byl v tomto ohledu Radim, čemuž jsem byla opravdu ráda. Líbilo se mi, že Radim ani neuvažuje o tom, že bychom spolu zkusili bydlet, ale že chce nejprve svatbu. Po státnicích mě požádal o ruku a zasnoubili jsme se. Také jsme začali plánovat svatbu, jejíž termín jsme si určili na jaro příštího roku.
Konečně zasnoubená
Měla jsem pocit, že prožívám nejhezčí období svého života. S Radimem jsme postupně domluvili jednotlivé záležitosti, které se týkaly našeho svatebního dne, jenž jsme chtěli pojmout opravdu velkolepě. Minimálně sto padesát hostů a obřad v kostele. Dostala jsem od něho krásný zásnubní prsten s bílým kamínkem, který jsem hrdě nosila. Naši budoucnost jsem si malovala růžovou barvou, asi jako každá nevěsta.
Museli jsme si také najít společné bydlení, ve kterém bychom začali náš manželský život. Já jsem vždy žila v městském bytě, zatímco Radim u rodičů v rodinném domě, kde měl k dispozici celé jedno patro. Proto také navrhl, že bychom se po svatbě mohli nastěhovat tam, kde budeme mít dostatečné soukromí, protože každé patro domu má vlastní vstup. Zdálo se mi to jako docela dobré řešení pro začátek společné cesty životem, takže jsem s jeho návrhem souhlasila.
Nakonec, pokud by společné bydlení s jeho rodiči nedělalo dobrotu, vždy se můžeme odstěhovat do vlastního. Ale Radimovi rodiče byli velice fajn lidé, s nimiž jsem si rozuměla, takže v tomto ohledu jsem měla za to, že bude vše v pohodě.
Svatba jako z pohádky
Svatba proběhla přesně tak, jak jsem si ji vysnila. Radimovi jsem připadala okouzlující a určitě jsem nebyla sama, kdo se těšil na naši svatební noc, během níž bych se konečně měla stát ženou. Svatební hostinu jsme opustili v pozdních večerních hodinách a odjeli domů, do Radimova bydlení, které se mělo stát naším společným domovem.
Bylo však už opravdu hodně po půlnoci a Radim se omluvil, že už je hodně unavený, tak jestli mi nebude vadit, že půjdeme rovnou spát. Popravdě jsem si svatební noc představovala poněkud jinak, ale přizpůsobila jsem. Ostatně co jiného mi zbývalo, když Radim hned usnul. Určitě si to ráno vynahradíme. Když jsem se na druhý den probudila, byla jsem v naší ložnici již sama. Radima jsem zastihla na zahradě sekat trávu. Políbil mě na uvítanou a říkal mi, jak je šťastný, že tu jsme nyní spolu.
Nepříjemná pravda
Dny ubíhaly a k žádným intimnostem mezi námi zatím nedošlo. Radim byl však stále tím milým a příjemným mladým mužem, pro kterého jsem ho měla tak ráda. Fajn byli i jeho rodiče, na které jsem si nemohla vůbec stěžovat. Chodili jsme s Radimem do práce a každý den usínali bok po boku jako bratr a sestra.
Po půl roce, kdy ani po tak dlouhé době nebylo naše manželství konzumováno, jsem na něho uhodila, co s tím uděláme, protože jsem už byla hodně nešťastná. Radim se dlouho vymlouval, ošíval a pak z něho vypadlo, že ho to mrzí, ale vůbec není na ženy.
Jeho rodiče to pochopitelně vědí, že je homosexuál, ale nikdo další. Prosili ho, aby se oženil a dal tím svému okolí najevo, že je normálním heterosexuálním mužem. Původně chtěl jejich návrh odmítnout, ale pak se seznámil se mnou. A viděl v tom dobrou příležitost, jak splnit prosbu jeho rodičů.
Nyní jsem v nezáviděníhodné situaci. Ctím zásadu, že co Bůh spojil, to člověk nerozlučuj. Rozvod tak pochopitelně nepřicházel v úvahu. Cítila jsem se velmi zrazená a využitá. Naše manželství bude nejspíš anulováno. A nevím, jestli ještě někdy uvěřím mužům.
