Marie (25): I když jsem slepá, jsem šťastná. Nemůžu uvěřit, jak mi nehoda mi změnila život

Byla jsem jako utržená ze řetězu, mladá holka, která ráda blbne a moc si neváží života – to jsem přesně byla já. Po tragické nehodě, kterou jsme zavinili s kamarádem, se mi změnil život od základů.

Dlouho jsem se z toho nemohla vzpamatovat, nakonec jsem ale pochopila, že byl zázrak, že jsem vůbec přežila a teď se snažím žít úplně jinak a především mám úctu k životu.

Osudová cesta

Bylo mi tehdy dvaadvacet, měla jsem všechno, co by holka v mém věku mohla chtít. Pracovala jsem v baru, kde jsem si hezky vydělávala, měla jsem svůj byt, rodiče mě navíc ještě finančně podporovali, byla jsem krásná, zdravá, ale i hodně divoká. Pila jsem, brala drogy a k životu jsem necítila žádný respekt ani úctu.

Užívala jsem si a příliš jsem nebrala ohledy na druhé. Nekoukala jsem se napravo, ani nalevo. Jednou po noční směně mě přijel do práce vyzvednout kamarád. Něco jsme popili, zakouřili jsme si trávu a on chtěl, abychom si zavolali taxíka. Já jsem ho ale přemluvila, aby sedl za volant a odvezl nás domů on.

Po cestě jsem ho provokovala, byla jsem rozhýřená, snažila jsem se mu rozepnout poklopec u kalhot, chtěla jsem ho trošku podráždit. Jenže on ztratil kontrolu nad řízením – a v okamžiku jsme vletěli do protijedoucího auta a náraz nás odmrštil. Pak už si nic nepamatuji, jen tmu. Tu mám před sebou dodnes.

Slečno, máte štěstí, že žijete

Najednou jsem začala přicházet k sobě a slyšela jsem jen tiché pípání přístrojů. Nic jsem neviděla, byla jsem zmatená. Pak přišel lékař, který ke mně začal tichým a vážným hlasem mluvit. Vysvětlil mi, že jsem v nemocnici, že jsme měli před třemi dny nehodu, a že mám obrovské štěstí, že žiji. Bohužel ale byly poškozeny oči a já už nejspíš zůstanu slepá. Nemohla jsem tomu uvěřit. Začala jsem chápat, co se stalo a s jakými následky. Můj přítel na tom byl ještě hůř. Po dvou týdnech v nemocnici zemřel.

Můžu za to já!

Došlo mi, že kdybych ho nechala na pokoji, nenutila ho odjet autem nebo kdybych ho alespoň neprovokovala a nechala ho řídit v klidu, nemuselo se to stát. Trápilo mě to moc. Náš případ byl odložen, viník měl v krvi alkohol i drogy a navíc zemřel, policie neměla co vyšetřovat a já jsem se po zotavení mohla vrátit domů – ovšem už jako úplně jiný člověk.

Nový život

Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se ze všeho dostala. Musela jsem navštěvovat psychologa, trápily mě pocity viny a k tomu jsem se musela smířit s tím, že můj život už nikdy nebude takový, jaký byl. Po nehodě jsem téměř oslepla. Vidím jen matné obrysy předmětů, víc nic. Postupem času jsem se ale naučila žít s tím vším a rozhodla jsem se, že se nevzdám a budu teď žít s pokorou.

PhDr. Tomáš Novák radí: Evin (28) přítel visí hodiny na telefonu a sleduje cizí ženy na sociálních sítích

To se mi povedlo, můžu říct, že jsem konečně šťastná. Našla jsem si přítele, se kterým máme před svatbou. Těším se na to, co mi nový život ještě přinese. Konečně jsem začala vidět i bez očí.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.Autor: Michaela Rich

Autor: Michaela Richterová
zavřít reklamu