Měl jsem krásnou rodinu a doma všechno, na co si vzpomněl, ale do vztahu jsem nevkládal to, co moje žena, a jednoho dne mi to taky všechno spočítala. Našla si nového muže, a já zůstal sám. Ze začátku jsem jí to dával za vinu, ale postupem času mi začalo docházet, jak málo jsem si vážil toho, co jsem měl.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Role u nás doma byly rozdělené. Já nosil peníze, ona se starala o děti
Já a moje žena Pavlína jsme neměli špatný život. Alespoň ne z mého pohledu. Vydělával jsem dost peněz, a ona se mohla starat pouze o naše děti a nezatěžovat se prací. Proto jsem nechápal, proč mi neustále vyčítá, že se nevěnuji dětem, a celé odpoledne po práci ležím, místo toho, abych s celou rodinou šel ven. Vyčítala mi, že si párkrát do týdne zajdu s přáteli na pivo.
Nedokázala pochopit, že mám právo na svůj vlastní klid
Její výčitky jsem nebral vážně. Však měla všechno, co chtěla. Koupil jsem jí auto, dával peníze na jídlo i oblečení. Naše role podle mě byly dobře rozdělené. Děti byly její starost, proč bych se tím měl zabývat, když od toho tady byla ona. A musela přece chápat, že když přijdu z práce, mám právo na to si lehnou a koukat na televizi. Taky mám právo si zajít s kamarády do hospody. Nechodím každý den. Maximálně ob den.
Konečně pochopila a přestala mi to vyčítat
Postupem času mi to přestala vyčítat a já měl konečně klid. Vlastně se mi to líbilo čím dál tím víc. Byla docela zručná, proto mě už nezatěžovala ani takovými maličkostmi, jako je vymalování bytu. Dokázala si to všechno udělat sama. Proto to pro mě byla raná jak z čistého nebe, když jednoho dne přišla a oznámila mi, že i s dětmi odchází pryč. Podala žádost o rozvod, a ještě ten den se odstěhovala.
Její odchod mě vytočil, tak jsem zažádal o střídavou péči na děti
Byl jsem vytočený do běla. Nechápal jsem, co měla za problém. Však jsme se nehádali, do ničeho jsem se jí nepletl. No možná mi vadilo, když chtěla jít občas ven s kamarádkami, ale když si zařídila hlídání na děti, tak proč ne. Zjistil jsem, že má nového přítele a začal jí dělat peklo. Moje děti nebude vychovávat nikdo jiný, a začal jsem se soudit o střídavou péči. Nakonec jsem také docílil svého.
Došlo mi, že péče o tři děti není vůbec tak jednoduchá, jak jsem si myslel
Když byl týden, kdy jsem měl děti ve své péči, tak mi to došlo. Péče o tři děti není vůbec jednoduchá. Najednou jsem je měl pořád za zadkem a ony po mě pořád něco chtěly. Vždycky jsem je srovnal do patřičných mezí, aby mě tolik neotravovaly, až mi jednoho dne nejmladší dcera vmetla do tváře, že jejich nový strejda je daleko lepší. Hraje s nimi hry a jezdí všichni na výlety. Začala plakat, že se chce vrátit k mámě.
Uvědomil jsem si, jak jsem svou rodinu celé ty roky zanedbával
Od toho okamžiku jsem si začal uvědomovat spoustu věcí. Došlo mi, že moje žena mě nepřestala upozorňovat na to, abych se věnoval rodině, protože pochopila, jak to má fungovat, ale protože na mou ignorantskou povahu prostě rezignovala. Došlo mi, jaký jsem byl sobec, když jsem svůj volný čas věnoval pouze sobě a svým známým z hospody a rozhodl jsem se to změnit.
Chtěl jsem, abychom se dali znovu dohromady
Zašel jsem za svou ženou. Nevyhodila mě, vyslechla si, co mám na srdci. Proto jsem pořád doufal, že ještě máme čas všechno dát do pořádku, ale ona už nechtěla. Vypadalo to, že je smířená už delší dobu s faktem, že spolu nebudeme. Její nový přítel jí od začátku dával to, co já neuměl, nebo neměl chuť ji dát. Povídali jsme si dlouho o tom, kde nastala chyba, a mě došlo, že to je poprvé v životě, kdy jsem pravdu poslouchal, co mi říkala.
Bolelo mě to, že jsem ji ztratil nadobro, ale musel jsem se s tím smířit
Když jsem odcházel, věděl jsem, že jsem ji ztratil nadobro. Tohle byl definitivní konec. Ale můžu to vyčítat jen sám sobě. Přehlížel jsem všechny náznaky, že náš vztah není v pořádku, a myslel jsem pouze jen sám na sebe. Nechtěl jsem jí víc ubližovat a zrušil naši střídavou péči. Po dlouhé době se mi tím povedlo udělat jí radost. Se ženou jsme se však domluvili, že děti můžu vídat kdykoliv budu chtít. Někdy prostě věci dojdou do bodu, ze kterého už není cesta zpět. A nám se to stalo, protože já to neviděl. Pořád ji miluju a přeju si, aby byla šťastná, ale už vím, že se mnou to nikdy nebude.
