Ludmila (53): Letěla jsem poprvé a můj žaludek to nezvládl, nestihla jsem ani vytáhnout pytlík

Nikdy mě nelákalo odletět na dovolenou letadlem, asi jsem na to moc velký strašpytel. Moje dcera ale měla pocit, že bych alespoň jednou za život letět měla. A tak mi k padesátým narozeninám dala opravdu nečekaný dárek. Dovolenou v Tunisu, kam jsem autem dojet nemohla. A tak jsem poprvé v životě měla letět letadlem.

Raději jeď s přítelem

Když jsem rozbalila svůj dárek na narozeninové oslavě a z obálky vytáhla dvě letenky a poukaz na zájezd, celá jsem se rozechvěla. Měla jsem samozřejmě velkou radost, věděla jsem, že to dceru muselo stát velké peníze. Chvěla jsem se ale i strachem, protože jsem se bála sednout do letadla. Později jsem ji ještě přemlouvala, aby s sebou vzala raději přítele, ale ona mi hned odvětila tím, že zájezd už je napsán na nás dvě a prostě přes to nejede vlak. No upřímně, vlakem bych jela raději.

Dva panáky na nervy

Na letišti to na mě dolehlo ještě víc, dcera mě vzala do baru na letišti, a ještě před odletem do mě nalila dva panáky bylinného likéru, jako abych se uklidnila. Docela to pomohlo a já se začala těšit, že na stará kolena zažiju ještě něco, co jsem nikdy nezažila. Navíc se mi Tunis strašně líbil a těšila jsem se na deset dní u moře v krásném hotelu. Jen stačilo překonat tu cestu.

Vítejte na palubě!

Letadlo vypadalo bezpečně, letělo s námi hodně dětí, a tak jsem si říkala, že to snad bude v pohodě, když to zvládnou i ti malí caparti. Letušky byly příjemné a hezky nás na palubě přivítaly, zvládla jsem i start, i když jsem měla na mále a docela se mi začal zvedat žaludek. Když jsme byli ve vzduchu, procházela kolem letuška a s milým úsměvem se mě zeptala, zda jsem v pořádku a nechci něco přinést. Musela si všimnout, že jsem úplně zelená.

Nezlobte se na mě!

Chtěla jsem té milé letušce odpovědět, ale z ničeho nic se můj prázdný žaludek posilněný bylinným likérem ozval a už bylo pozdě sáhnout po pytlíku. Schytala to letuška, která se i jako pozvracená pořád usmívala. Omluvila jsem se a po zbytek letu jsem ani nedutala. Před sebou jsem držela pytlík, pro případ, že by to přišlo znovu a dcera mě musela držet za ruku.

Zpáteční let jsem už zvládla bez nehody, ale do letadla už nevlezu.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT