Davida jsem si brala ve dvaceti letech, a to už jsme spolu čekali syna. Manželství trvalo deset let, během kterých jsem často měla často pocit, že se nedožiji rána. Manžel mě bil a ponižoval – a náš malý syn tomu všemu musel přihlížet.
Tento článek vychází z reálného příběhu zaslaného naší čtenářkou. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Po rozvodu se mi hodně ulevilo, po letech jsem však svého bývalého znovu potkala a zjistila jsem, že k němu stále něco cítím. Věřila jsem tomu, že se změnil, ale to jsem se velmi spletla. Po velkém návratu a druhé svatbě se stejným mužem přišel ale další rychlý rozvod, a svým přátelům jsem teď jen pro smích. Už mě ani nikdo nelituje. Mohu si za to ale sama.
Manželství za trest
Když jsem Davida poznala, bylo mi osmnáct a zamilovala jsem se do něj tak bláznivě, jak jen to jde. On byl o dva roky starší a rozhodně to nebyl ten typ ideálního partnera. Často chodil domů z hospody až v noci, po práci se neobtěžoval dojít domů a vyrážel kdoví kam. Věděla jsem i to, že mě podvádí, v té době jsem ale zjistila, že jsem těhotná, a tak jsme se rychle vzali. Náš společný život sice nikdy nebyl růžový, ale někde v hloubi srdce jsem cítila, že ho přesto všechno moc miluji.
Když se malý narodil, bylo všechno na několik měsíců v naprosté pohodě. Myslím, že v té době jsme byli nejšťastnější, ale po nějaké době to šlo zase z kopce. David je cholerik a vždycky se rád porval, pro ránu nešel daleko ani v mém případě, když jsem jej nějak naštvala nebo nebylo doma perfektně naklizené či jsem nestihla k obědu uvařit přesně na čas, protože jsem běhala kolem dítěte, bylo doma zle a David mě začal bít.
To se postupně zhoršovalo, od jedné facky přešel na pěsti – a já jsem mnohdy musela chodit ven jen s černými brýlemi. Okolí si toho začalo všímat, byla jsem za chudinku, kterou doma bije manžel. Když jsme se konečně rozváděli, všichni mi fandili.
Prostě mi chybí
Rozvod jsem ale vlastně oslavovala, i proto, že jsem se k němu odhodlávala dlouho. Myslím, že nebýt syna, ani bych se nerozváděla. Jenže když se stával stále častěji svědkem našich hádek a viděl, jak mě jeho otec bije, věděla jsem, že musím odejít. V tomhle nemohl dále vyrůstat. Během čtyř let, co jsme spolu nebyli, mi ale David stále chyběl, ani nevím proč. Nový vztah jsem navázat nedokázala a samotné se synem mi bylo často smutno.
V době, kdy jsme spolu nebyli, se David o syna moc nezajímal. Bylo vzácností, když na něj poslal nějaké peníze, ale já jsem to nijak neřešila. Chtěla jsem mít klid a někde v hloubi duše jsem cítila, že jakýkoliv obnovený kontakt by mě nutil vrátit se k němu zpět, pokud by chtěl.
Dáš mi ještě šanci?
Naše první shledání od rozvodu provázaly emoce, a nakonec jsme spolu skončili v posteli. David se moc omlouval a chtěl, abych mu dala ještě šanci. Já jsem mu na jeho sladké řeči skočila, sliboval mi, že se změnil, že už na mě nikdy nesáhne a všechny ty ztracené roky mi vrátí. Byla jsem hloupá a skočila mu na to, zase ve mně zažehnul plamínek naděje a moje city k němu se rozhořely.
Do půl roku jsme se opět i vzali, aby rodina byla zase úplná. Do tří měsíců po svatbě jsem ale už dostala znovu nakládačku – a opět jsem začala chodit s modřinami a oteklýma očima.
Přátelé i rodina mě varovali. Vlastně všichni mě od tohoto kroku odrazovali, každý tvrdil, že takový muž už se nezmění a ať alespoň chvíli počkám, než si jej prověřím. Já jsem ale měla klapky na očích, nic z toho jsem si nepřipouštěla, chtěla jsem zpátky svou rodinu, ale tvrdě jsem narazila. Když mě zbil tak, že jsem musela být tři dny v nemocnici a všechno viděl náš dospívající syn, došlo mi, že musím od toho muže opět co nejdál, a tohle musí skončit.
Příběh Kamily Z. (30): Přítel utekl se všemi penězi a já musela jít bydlet do domova pro matky.
Další rozvod a ponížení
Byla jsem ponížená, na syna, své rodiče ani přátele jsem se nemohla už ani podívat, všichni se mi za zády smáli, nikdo nechápal, jak jsem tohle mohla znovu dopustit. Vypadám jako naivka a hloupá ženská, která dělá unáhlené rozhodnutí. Mrzí mě to a nejvíc to, co musel syn vidět a v čem musel žít. Už zase!
S přáteli se už ani nevídám, nechci poslouchat jejich řeči, že mě varovali. Musím to všechno skousnout sama a jít zase dál.
