Příbuzné si člověk nevybírá a platí to také o tchyních. Ta moje mi dává okázale najevo, jak jsem nemožná. Nechápu, proč mě tak nesnáší, a přemýšlím, kde se stala chyba?
Ať udělám cokoliv, tchýni se nezavděčím
Vdaná jsem druhým rokem. Pravda, nevdávala jsem se právě nejmladší, ale s manželem jsme docela dlouho spolu žili jen na psí knížku. Pak jsme se rozhodli, že si pořídíme děti, a ty jsme chtěli mít v úplné rodině, tedy i s papíry na vztah. Myslela jsem si, jak bude skorotchyně ráda, že se se Štefanem vezmeme, a byla jsem docela zklamaná její reakcí.
Prý je to zbytečné a proč tak pospícháme a proč chceme zbytečně vyhodit tolik peněz za nějakou oslavu. Tím mě docela dostala, protože si myslím, že přece svatba není jen takové něco. Je to významný den v životě dvou lidí. Nicméně jsem to nechala být a zvesela se pustila do plánování svatební oslavy.
I do plánování svatby se mi snažila tchýně mluvit
Cokoliv jsem navrhla a svěřila se budoucí tchýni, to se jí nelíbilo. Prý proč musíme mít svatbu v lila barvách. Ona si nic takového na sebe nevezme, protože jí tato barva nesluší a dělá ji starší. Nelíbila se jí ani modrá, ani meruňková. Prý by byla hezká žlutá, ta jí jde hezky k pleti. Jenže žlutá barva se nelíbí zase mně. Moje máma mi poradila, ať vše ladím do stříbrné a zelené.
Budeme ji mít později na podzim, téměř v době adventu, a to se k tomu období bude hezky hodit. Pochopitelně, že tchýně se namíchla, že jsem se s ní neporadila, což dávala pak najevo. Dokonce jako jediná dorazila na svatbu v sytě červených šatech se zlatými doplňky. Ale mně to bylo už jedno a nenechala jsem si svůj den zkazit.
Dítě? To snad nemyslíte vážně!
Samozřejmě, že jsem tušila, že to se svojí tchýní nebudu mít jednoduché. Dokud jsme se Štefanem žili jen tak na hromádce, moc jsem jí nevadila. Asi to bylo dáno tím, že jsem nenosila jejich příjmení. Nyní se jmenuji stejně jako tchýně a patřím k nim do rodiny. Jsem Štefanova právoplatná žena. Tedy osoba, která je Štefanovi nyní nejblíž.
Pořídili jsme si na hypotéku byt a kdykoliv tchýně přišla na návštěvu, vždycky neopomněla něco kritizovat. Jednou to byl jídelní stůl, který je moc dlouhý, příště zase obraz v obývacím pokoji, že se tam nehodí. Ale to nebylo všechno. Když jsme se Štefanem jeho matce slavnostně oznámili, že bude babičkou, bylo na ní vidět, že ji hodně nemile překvapilo. Zmohla se na jedinou větu, kdy pronesla, že nechápe, proč tak spěcháme do pořízení dítěte.
Nepřehlédněte: Iveta (39): Moje nevlastní dcera mi nepřestává dělat naschvály.
Už vím, která bije
Tchýnina reakce mě mrzela a nechápala jsem, proč je na mě taková. I Štefan byl matčiným postojem rozčarovaný. Přemýšleli jsme, čím to může být. Manžel řekl, že tuší pravou příčinu jejího chování. Štefanova starší sestra je vdaná už několik let, ale s mužem stále bydlí v podnájmu a děti nemají.
My se s nimi příliš nestýkáme, protože když jsme u tchýně na návštěvě, jeho sestra se svým manželem tam nikdy nepřijede. Vždy jezdí sólo, abychom se nepotkali. Myslím si, že to tchýni vadí, že nám se Štefanem se daří, zatímco její dcera si podle ní asi špatně vybrala partnera. Ale za to já přece nemůžu.
Vím, že se s tím musím smířit, jelikož tchýni nezměním. Hodně mě to ale mrzí, protože jsem měla velkou snahu vycházet s ní dobře. Ale i při nejlepší vůli nikdy neudělám nic tak, aby byla tchýně spokojená. Mám si s ní promluvit?
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
