Platonické vztahy, potažmo manželství jsou ideálním řešením nejen pro asexuály nebo lidi, kteří spatřují ve svazku něco více, než romantiku a vášeň, ale snad i pro ty, kteří se zkrátka bojí být single, popřípadě žít podle svého pravého já. Alespoň tak jsem o vztazích obecně uvažovala déle, než dvacet let. V současné době už ale vlastní názor příliš nesdílím. Vždyť platonické vztahy mi vlastně „zničily“ kus života. Možná, že právě nyní je už na čase, přiznat si, kdo doopravdy jsem, a co od života potřebuji…
Zoufalec ve třídě
Abych začala trochu konkrétně, pak musím říct, že mě nějaké vztahy mezi muži a ženami nikdy moc nezajímaly. Vlastně jsem docela dlouho byla takový nevyzrálý človíček. Celou základkou i střední jsem se doslova „pro-zajímala“ o všelijaké počítavé hry, figurky akčních hrdinů nebo seriály. Pro děvče nezvyklá záliba, byla způsobena jednak mým osobním vkusem, ale zároveň i tím, že všechny skvělé věci k nám přicházely většinou až v dobách, kdy jsem dětským rokům odrostla, a tudíž žárlila na mladší generace, že „oni mají, zatímco naše generace ještě neměla“.
Základní škola šla. Holky mě sice považovaly za „zoufalce“, když mi bylo naprosto ukradené, co který kluk má na sobě a co zrovna udělal, ale já si jela bez ohledu na okolí svou. S kluky jsem byla kamarádka a vyměňovali jsme si třeba různé sběratelské kartičky. Horší podnebí začalo na střední, kde jsem si postupně uvědomovala určitou odlišnost. Zatímco holky řešily vztahy „plnou parou“ a někdy na konci třeťáku už nebylo slyšet jiných témat, než jakou kdo dostal na předpis antikoncepci, já měla okruh zájmů jiný. Kluci mě nezajímali, a pokud, pak proto, abychom spolu „hodili řeč“ o dobrém filmu nebo počítačové hře. Za „zoufalce“ mě tudíž nepovažovaly jen spolužačky ze základky a střední, ale doma i vlastní máma s babičkou.
Kdy už si konečně někoho najdeš?
Čas ubíhal, a když mi bylo přes dvacet, začala na mne máma dost tlačit. Neustále se doma přemílalo téma, že se nechovám jako správné děvče a těžko si k sobě někoho najdu. Nadšenců pro mé záliby (tedy i pro mne) by přitom bylo v kategorii pánů na stovky… Jenže já nesdílela nadšení pro ně. Muži mi na vztah zkrátka nic neříkali, proto, čím vyšší číslice v mém věku byla, tím více jsem se vztahům vyhýbala. Na vysoké jsem odmítala chodit na všechny společenské akce a v zaměstnání mě každý znal jen jako tu, co pilně pracuje, ale s nikým se nesbližuje. A vše by snad probíhalo docela všedně, kdyby má máma neustále netlačila a nevyptávala se, kdy si už konečně najdu nějakého chlapa. Bylo to šílené. Všude samé „kdy“ a nepomohlo ani přestěhování se do podnájmu. Když už za mnou máma nemohla každý den osobně, zásobovala mě alespoň sms zprávami, v nichž mi neustále radila, jak mám změnit přístup a vzhled, aby si mě konečně nějaký muž všiml. Marně jsem jí vysvětlovala, že o vztahy zájem nemám a jediné, co považuji za rozumné je, držet se zaměstnání.
Marně zamilovaná
Reálná pravda byla ve skutečnosti mírně jiná, a dala o sobě vědět ruku v ruce s úplně první zamilovaností v mém životě. Single „na věky“ jsem zůstat nechtěla, jenže jsem se bála připustit jeden důležitý detail. A sice fakt, že ve skutečnosti nejsem vztahově orientovaná na muže, nýbrž na ženy. To mi definitivně došlo v okamžiku, kdy k nám do zaměstnání nastoupila nová kolegyňka a já se až po uši zamilovala. Jak mě celý život zajímaly jen seriály a akční hrdinové, teď jsem najednou mílovými kroky doháněla vše, co mi kdysi nic neříkalo. Začala jsem s líčením i více ženským strojením… Zajímala mě romantika, zamilované písničky, dokonce i dámské časopisy. Hlava myslela výhradně na ni, jen to celé mělo háček. Kolegyně byla na muže a já se bála, cokoliv naznačit. Už jen samotné přiznání, že jsem na ženy, mi činilo neuvěřitelný problém, přes který jsem se od mládí neuměla přenést. Bála jsem se, že mě lidé špatně pochopí, že mě třeba i odsoudí, že se zhroutí svět. Tak přišlo nakonec na řadu řešení nejméně obvyklé. Platonický vztah.
Láska v sáčku s překvapením
Ten jsem napřed zkoušela s (dosud nezadanou) kamarádkou z dětství Janou. Jenže zatímco mě docela vyhovovalo, mít alespoň kamarádku, mou matku situace samozřejmě neuspokojila a „ryla“ ještě víc. Na totální změnu pak došlo v okamžiku, kdy Jana jednoho dne přišla s „úžasnou novinou“. Je zamilovaná a má přítele. V ten okamžik jsem se stala „křenem“, který s jejich vztahem nechtěl mít nic společného. Byla jsem nešťastná a popravdě na ně i trochu žárlila. Přesto v momentě, kdy bylo mé já nejzničenější, stal se podivný zázrak. V jedoucí tramvaji se mi omylem jednoho dne podařilo potkat Marka. Bylo mi už přes třicet a zaujal mě tím, že mu ze zadní kapsy u kalhot při ostré zatáčce vypadl jakýsi sáček, který vzbudil mou pozornost. Šlo totiž o sáček se sběratelskou figurkou, navíc na téma, které mi bylo blízké. Rozhodla jsem se předmět zvednout a majitele na ztrátu upozornit. U obyčejného „děkuji“, nakonec nezůstalo. S tím, že když bude třeba, občas si nějakou figurku vyměníme, jsme si vyměnili i kontakty. Vždyť šlo o stejně vášnivého sběratele, jako já.
Slovo pak dalo slovo a brzy se z nás stali kamarádi. Chodívali jsme na kávu, ale často i na obhlédnutí nových kousků do sbírky po obchodech, když v tom nás napadalo, že bychom mohli utvořit platonický pár také v životě. Stalo se a minimálně má matka byla nadšená. Jenže situace nesla opět háček. Marek se nikdy nepřenesl přes fakt, že nejsem pro milostný kontakt a mně v nejhlubším nitru něžné objetí scházelo. Jenže nikoli to od Marka. Trápili jsme se, a nakonec po několika letech navrhli rozchod s tím, že zůstaneme kamarády. Stalo se. Marek brzy nalezl novou partnerku, a dokonce založil rodinu. Já byla opět single. Jen o něco moudřejší a zkušenější. Došlo mi, že platonické vztahy, potažmo manželství, jsou skvělou volbou, ale bohužel jen tehdy, pokud jsou s osudem ztotožněni ve vztahu oba. Pokud ne, je problém. A tak jsem se nakonec i já rozhodla, přiznat si, kdo doopravdy jsem a po čem skutečně toužím. Jen doufám, že skoro ve čtyřiceti není na hledání partnerky pro život příliš pozdě…
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
