Byla jsem zrovna na dovolené, když mi volala maminka a oznámila mi, že její bratr zemřel po dlouhé nemoci. Všichni jsme sice očekávali, že přijde brzký konec. Přeci jen strýček už měl před sedmdesát let a byl na tom špatně.
Že mě tato zpráva zastihne na dovolené, to jsem předpokládat nemohla. I když mi bylo samozřejmě smutno, řešila jsem hlavně, co si vezmu na sebe a zda se stihnu tak brzy vrátit.
Půjčíš mi ty šaty?
Šaty ani sukně zásadně nenosím – a už vůbec se v mém šatníku neobjevuje nic v černé barvě. Protože jsem měla zaplacených deset dnů a z dovolené jsem se měla vrátit kvůli pohřbu předčasně, odjížděla jsem až na poslední chvíli, a co si obléknu na pohřeb jsem řešila po telefonu s kamarádkou, která mi slíbila zapůjčit vhodné šaty. Pohřeb byl totiž v kostele a jako člen rodiny jsem nemohla přijít jen tak v něčem.
Budeš dokonalá, neboj
Hlavně mé mamince záleželo na tom, abych přišla vhodně oblečená, a já jsem všechno vsadila na jednu kartu, na svou kamarádku Pavlu, která módě docela rozumí. Ujišťovala mě, že má pro mě dokonalé šaty, ve kterých určitě rodině neudělám ostudu – a já neměla důvod jí nevěřit. Teda alespoň do té doby.
Brali to fakt vážně
Přijela jsem domů ráno a už v poledne měl být pohřeb. Jela jsem k Pavle pro šaty a vůbec jsem neměla v záloze náhradní řešení. Když jsem je uviděla viset na ramínku, spadla mi pusa. Sebe sama jsem se ptala, zda Pavla rozuměla tomu, že jdu na pohřeb do kostela. Šaty to byly sice černé a věru krásné, ale neměly ramínka, a navíc mi byly dost velké. Hlavně tedy byly dlouhé, protože Pavla je oproti mně žirafa a šaty byly dlouhé až na zem. Vyřešily jsme to tedy podpatky, ve kterých ale já neumím absolutně chodit.
Bez podprsenky, a ještě jsem kulhala
Do šatů se nehodila podprsenka, takže jsem byla donucena jít bez ní, na podpatcích jsem kulhala – a začínala jsem být dost nervózní. Bylo mi jasné, že jen mě maminka uvidí, dostanu pěkně vynadáno, jenže nebyl čas – a já musela odjet do kostela na smuteční obřad.
Farář nestačil zírat
Jak jsem si myslela, tak to bylo, jenže obřad začínal a nedalo se nic dělat, musela jsem to přežít v tom šíleném outfitu. V momentě, kdy obřad skončil a my se měli postavit a začít odcházet, se mi ale zvrtnul podpatek a já si přistoupla nohama ty dlouhé šaty bez ramínek. V tu ránu se faráři, který stál přímo naproti mně, naskytnul pohled, který asi ještě neviděl. Stála jsem tam se šaty shrnutými v pase a bez podprsenky, takže jsem celému kostelu, faráři i smutečním hostům ukázala prsa.
Máma ke mně hned přiběhla a začala mne zakrývat svým kabátkem – ale to bylo už dost pozdě. Celá má rodina prostě všechno viděla. Ze začátku byli znechucení, nicméně na trachtě, když už se nálada trochu uvolnila, se začali této historce hodně smát – a mužská část mé rodiny má dodnes nejapné poznámky na adresu mého dekoltu. To opravdu nechcete!
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
