V poslední době zažívá nejeden člověk složité chvíle. Životy nám „lemuje“ všudypřítomná nejistota. Strach o práci, peníze, starost o zdraví či střechu nad hlavou. Není tudíž překvapující, že podobná „doba chaosu“, nahrává na druhé straně všelijakým podvodníčkům a obchodníčkům s důvěrou. „Máte depresi? Zajděte si místo psychologa ke kartářce nebo lektorce z oblasti esoteriky.“ Proti kartářům, astrologům ani esoterikům osobně nic nemám. Jen ty obory musí vykonávat zkušení lidé, nikoliv vykladači klamavých iluzí.
Vztah z horoskopu
Tereza, má snacha, nevedla nikdy snadný život. Otec jí a mladšímu bratrovi zemřel v patnácti, a od osmnáctin se s ovdovělou maminkou protloukala životem, jak jen šlo. Gymnázium vystudovala s odřenýma ušima a při práci, dálkově, absolvovala i první tři bakalářské roky na vysoké. Zatímco její spolužačky si z brigád běžně kupovaly kosmetiku a šaty, Tereza musela drtivou část chabého výdělku nosit domů, aby její maminku a bratra jednoho dne paní domácí nevystěhovala přímo na dlažbu. Situace byla nanejvýš zoufalá. Přesto měla jedno nezanedbatelné „plus“. Díky permanentní finanční tísni, neměla Terezka nikdy myšlenky na marnivost ani zbytečnosti. Věděla, že mobil jí stačí na několik let jediný, že o šaty je třeba dbát a ne je po dvou obléknutích vyhodit, že krása spočívá uvnitř člověka, nikoliv v kilogramech líčidel a umělých nehtech či nastavovaných vlasech. Zlá doba ji naučila šetřit a vědět, co jsou účty za elektřinu, vodu nebo internet…
Lehké žití to však nebylo. Terezin vnitřní jemnocit s tvrdými podmínkami bojoval a nevzdával se naděje, že jednoho dne přijde změna. Ve vrátnici, kde pracovala při vysoké jako recepční, si krátila noční obvykle tím, že nahlédla do některého z časopisů a zasnila se do představy, jaké by bylo, stát se na chvíli známou zpěvačkou nebo třeba televizní moderátorkou. Současně s „drby“ o celebritách, čítala pravidelně i horoskopy. Prý pro zábavu. Přesto jí kdysi jeden z nich utkvěl. Stálo v něm: „Potkáte pohledného/pohlednou blonďáka (blondýnu) a není vyloučeno navázání vztahu, při správné konstelaci planet dokonce manželství!“ Tereza mu věřila, a ačkoliv horoskopy považovala za nedůvěryhodné, zřejmě dobře udělala. Do cesty jí totiž ještě ten den vstoupil můj syn David. Vysoký, pohledný blonďák.
Chudá holka
Slovo dalo slovo a oba mladí lidé se zakoukali. Když mi pak Davídek jemně oznámil, že má slečnu, byla jsem ráda. Jen méně už při myšlence, že jde o děvče z chudé rodiny. Na druhou stranu jsem však oceňovala její smysl pro realitu a pracovitost. Upřímně, holka, která neví co s penězi, a tu přijde s předělaným obličejem, tu s vytetovaným obočím a jindy s kabelkou za desetitisíce, by mi v roli snachy „pila krev“ víc. Terezce jsem proto raději dopomohla k lepšímu zaměstnání a jednoduše doufala, že jí krásný vztah s Davidem vydrží. Stalo se a po dvou letech následovala veselka. Tak, jak jsem o Terezce na začátku pochybovala, v den svatby jsem na ni byla hrdá, jako žádná jiná tchýně na světě. Jen mi čas od času vadil její, až přehnaně kladný vztah k horoskopům a všelijakým esoterickým výkladům. „Bez horoskopů bych Davida ani vás nikdy nepotkala. Jsem jim zavázána.“ Říkávala v humoru, ačkoliv člověk, který jí pomohl k lepšímu živobytí, byl spíše sám David. Ale dobře. „Jak se říká: Proti gustu…“ Jenže pak se situace začala podivně zamotávat. David s Terezkou chtěli založit rodinu, ale děťátko pořád ne a ne přijít. Nastal koloběh lékařů a šetření, proč. K výzkumu plodnosti šla nejen Tereza, ale dokonce i můj syn. Oba přitom vycházeli jako zdraví, mladí jedinci. Přesto početí stále v nedohlednu. Tehdy se má snacha rozhodla, zkusit celou věc řešit alternativně, pomocí esoteriky. Zatímco David souhlasil, já byla k rozhodnutí skeptická. Koneckonců, s esoterikou se to musí umět…
Falešná lektorka
Uběhlo pár měsíců a Terezka se u společné rodinné večeře jednou o Vánocích zmínila, že poznala jakousi Romanu, esoteričku, která vykládá nejen karty a horoskopy, ale současně i koučuje životní styl. Najednou ze sebe přímo sypala moudra, kde je v bytě dobré mít postel, proč by neměly být v určitých zónách skříně a jak je důležité, nezatěžovat si ložnici zbytečnostmi. „Paní Romana je naprosto úžasný člověk. Ví o všem a říká, že by tu naši neplodnost mohlo ovlivnit pouhé přestěhování nábytku v místnosti.“ Rozmáchla se zapáleně Tereza a já jen kroutila hlavou. „No, ať si v bytě přestěhují, co chtějí, když tomu věří. Ale platit té ženské za podobné „žvanění“, na které by člověk s trochou inteligence a sebereflexe přišel také, mi přijde přehnané. Nicméně, proč ne. Když změna ložnice Terezku vnitřně uklidní, bude nakonec radost na všech stranách.“ Pomyslila jsem si. Ani v nejhorším snu mě nenapadlo, co bude následovat…
„Vraždící obraz“
Podle „paní Romany“, si naši mladí měli v ložnici zřídit jakousi zónu klidu, kterou by přesně nad postelí, navodil obraz s přírodní tématikou, ideálně s nějakým listnatým pralesem. David tehdy sjezdil snad všechny obchody, aby motiv sehnal. A když celý pokoj s Terezkou vybavili, Romana jim vítězoslavně prozradila, že důležité jsou i maličkosti. Třeba rám, který by neměl být lacinou záležitostí, nýbrž věcí přírodní, ideálně dřevěnou. David tedy znovu sháněl rám. Uspěl. Jenže, při vší snaze, při instalaci „dle pokynů“ pravděpodobně špatně spočítal váhu. Ložnice sice působila dle Romaniných vizí efektně, ale zanedlouho po přestavbě se proměnila v málem smrtící zbraň. Bylo něco po desáté večerní, a Terezka se v koupelně chystala do postele, kde už na ni David natěšeně čekal. Jenže, místo sladkých slovíček následovala obrovská rána a mužný křik. Tereza vyběhla z koupelny do ložnice, a tam se na zemi, vedle postele zatarasené obrazem, válel David, který stihl na poslední chvíli uhnout tak, aby ho padající rám udeřil jen minimálně, když škrtl o jeho čelo.
Obraz byl hned třetí den dán na prodej a David, který vše zázrakem přežil jen s modřinou a strupem na čele, děkoval ještě donedávna osudu, že v době pádu nebyli pod obrazem oba, popřípadě obraz nespadl, když spali. Co by se pak mohlo stát, nechci raději domýšlet… Ložnice mladých nicméně zaujala hned další den vlastní styl. Tereza už o ezoterických výkladech nechtěla ani slyšet a příslovečnou „korunu“ dala všemu nakonec informace od známé, ve které se dozvěděla, že „paní Romana“ je ve skutečnosti esoterička falešná a rady, které dává, si navíc neprověřuje a ani jim sama nevěří. Co dodat? Snad jen poučení, že vždy je důležité vědět, komu se dáváme do péče…
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
