Když dnes vidím svého syna, jak žije a jak se spíše životem jen protlouká, je mi z toho moc smutno. Viním totiž za jeho zpackaný život především sebe. Jsem manažerka velké firmy a kariéra pro mě vždy byla na prvním místě. I když se to stydím přiznat, je to tak.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Byla jsem svobodná matka a syna jsem často nechávala u kamarádek nebo u babičky a věnovala jsem se práci. Rostl, a mě úplně unikalo, že se ničí alkoholem a drogami. Všechno mi začalo docházet, až když se dostal do vězení. Své chyby už nenapravím.