Do své šedesátky jsem žila běžný život. Ve dvaceti se provdala a s manželem přivedla na svět dva syny. O splněných snech nebo představách by šlo sice pochybovat donekonečna, přesto jsem si nikdy nestěžovala. Já, manžel ani synové nejsme přímo prvotřídní krasavci, k úspěšné vrstvě lidí máme daleko, a proto jsme rádi alespoň jeden za druhého. Změnu do našich soukromých životů přivedla až přítelkyně mého staršího syna Gita.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Ta holka si snad nikoho nenajde
Možná bych měla začít příběh vyprávěním o dětství, ale věřte mi, není o čem povídat. Pocházím ze tří dětí, z nichž, jako třetí jsem se příliš „nepovedla“. Zatímco starší bratr se sestrou dostali do vínku zajímavý vzhled i ctižádost, já se jako šedá myška už narodila. Rodiče tvrdě pracovali a sourozenci se snažili osamostatnit. Sestra Iveta se brzy provdala za slušného muže a brácha Martin se dostal zase na vysokou. Jen já byla poslední, nemastná – neslaná a moje nešťastná maminka si se mnou nevěděla rady. Byla jsem malá, s vrabčím hnízdem na hlavě. V kalhotách a bundě jsem vypadala spíše jako kluk. „Tak takhle se ani nevdáš.“ Lamentovala vždycky. Pravdu neměla, protože i pro mne se ženich našel.
S manželem Antonínem, který měl mezi kamarády podobný osud outsidera, jako já, jsme potom spokojeně založili rodinu a postupně se nám narodili dva synové. Starší Pavel a mladší Vítek. Někdo by to nazval štěstím, ale pro mne šlo spíše o životní jistotu, jakousi překonanou překážku, kterou nelze obejít, proto je dobré ji mít zdolanou. Nedocházelo mi, že podstatné jméno „překážka“ je více, než výmluvné.
Ten kluk také ne…
O rodinném životě jsem nepochybovala. Naši synové byli šikovní, přestože v kolektivu to bývalo horší. Zkrátka tu „špatnou energii“ po nás zdědili a tak doufám, že se s ní i poperou. S manželem jsme dokonce jednu dobu přibírali i druhou práci, abychom klukům našetřili alespoň nějaké peníze na studia. Starší Pavel pak za nějakou dobu úspěšně odmaturoval a mladší Víťa studoval. Pavlův záměr, pokračovat ve studiích ovšem zhatila láska. Přestože jsme se s Antonínem do něj něco nahučeli, že by měl hledat také nějakou známost, zdálo se, že je vše marné. Dnešní děvčata jsou navíc docela jinde. Samé drahé mobily, kosmetika, gelové nehty, dokonce plastické úpravy, sociální sítě… O chudého kluka pak taková těžko zavadí. Přesto jsem nepřestala doufat a dokola si opakovala, že když jsem se vdala a založila rodinu i já, dokážou to určitě ustát i naši kluci. (Pozn.: Sledujete mé uvažování?)
Recepční Gita
Nějakou dobu se nedělo nic, až jednoho dne se ve dveřích objevila Gita. Mladá, docela hezká holka, která v té době pracovala v jednom hotelu jako recepční. S Antonínem jsme užasli a oddechli si, že náš starší syn snad nezůstane starým mládencem. Gita byla moc milá, a přestože jsem se k ní měla chovat, jako správná budoucí tchýně odtažitě, nastal opak. Vlastně jsme si okamžitě rozuměly. Zajímala mě i její práce. Také jsem kdysi chtěla být recepční. Slovo dalo a slovo a najednou jsme zjistily, že si rozumíme jako dvě staré kamarádky. Pavel byl rád. Jeho rozpaky se rozplynuly. Zdálo se totiž, že jejich vztahu nic a nikdo nebrání.
Lásce podřízená
Zatímco Víťa se doma objevoval zřídka, Pavel s Gitou chodili často. Někdy jsem měla pocit, že je Gitě lépe u nás, než u vlastních rodičů. Příjemná atmosféra dělala hodně a hlavně jsme si měly pořád co povídat. Smály jsme se, později i pro „kluky“ vařily, zašívaly nějaké to potrhané prádlo, bavily se o všem. Skoro o všem. Gita mívala práci většinou po večerech a to nebylo o zážitky nouze. Ráda jsem se zaposlouchávala do příběhů, koho všeho při cestě do hotelu potkávala, a jak vlastně takové noční cestování velkým městem vypadá. Jednou prý potkala pána, který se ztratil v temných uličkách. Za odměnu, že mu pomohla, „vymotat“ se včas z koutů velkoměsta jí slíbil, že jí zdarma sestaví osobní horoskop a předal vizitku s kontakty. Šlo o astrologa. „A, jak to dopadlo?“ Byla jsem zvědavá. „Dobře, schválně jsem mu napsala, horoskop skutečně přišel a mj. v něm stálo, že pro můj život je podstatné, nalézt pravou lásku. Té musím být podřízená, nikoliv opačně.“ Pronesla Gita a obě jsme pomyslely na Pavla, ač cosi nesedělo. Myšlenka ovšem rychle přeběhla a spolu s ní přišlo jiné téma. Mávly jsme obě rukou a pokračovaly ve švitoření, až byl najednou čas, kdy Gita musí do práce. Ten večer mi nešla její slova z hlavy.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Libuše a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Šok, který otvírá oči
Teprve o nějaký týden později přišel pravý šok. Přistihla jsem se totiž, jak si Gitu ustavičně přivlastňuji a od Pavla všelijak odtrhávám, aniž bych si to nahlas přiznala. Nerozuměla jsem tomu a nejhorší bylo, že Gita vůbec neprotestovala. Naopak, čím více mohla být se mnou, tím šťastněji se jí odcházelo a přicházelo. Tak přišel i den, kdy jsme si při obyčejném holčičím sezení u vína musely nalít i pořádnou sklenku pravdy. Gita totiž nechodila ve skutečnosti už nějakou domu k nám domů za Pavlem, ani s Pavlem, ale za mnou a já ji k tomu motivovala. O záměr z její strany nešlo, zkrátka nás přemohlo náhlé porozumění, které jsme našly jedna v druhé. Tak moc silné, že mu nešlo odolat ani vzdorovat. Brala jsem ji spíše za dceru, ale je pravda, že leccos dávalo najednou hlubší smysl. Gitina upřímnost mi proměnila životní hodnoty a já si stále více uvědomovala, jak slepá jsem v mládí byla. Na místo toho, abych se řídila city, řídila jsem se zažitými konvencemi a došla někam, kam nepatřím. Co s tím? Odpověď jsem znala, přestože řešení bylo bolestné, protože jsem Gitu chtěla původně odmítnout. Rozhodla jsem se ale promluvit i s manželem a Pavlem. Doufala jsem, že upřímnost je klíčem k úspěchu a čekala východisko. Rodina už přežila těžší časy. Jenže to nepřišlo. Aniž bychom s Gitou cokoliv špatného či „nezvyklého“ udělaly, rozčílil se na mne jak manžel, tak i syn. Pavel tehdy bouchl dveřmi a z fleku se odstěhoval, Antonín mě obvinil z lhaní. Prý jsem mu celý život jen lhala, protože mou orientaci už dávno vycítil. Pak ale musel být věštec, protože já netušila donedávna zhola nic. Postoj obou mě však hluboce zklamal a jediný, kdo mě paradoxně zůstal, byla Gita.
Čtěte také: Yveta (61): Až když se naše dcera zranila a ležela v nemocnici, zjistili jsme šokující pravdu.
Dnes už je to rok. Manžel podal žádost o rozvod, syn má novou partnerku a ani já sama nezůstala. Gita se totiž ke mně nastěhovala a se vším mi pomáhá. Společnými silami dáme dohromady nejen dost peněž, ale i veškerou práci v bytě, který se leskne čistotou tak, jako nikdy předtím. Přítomnost Gity mi dělá radost a dojímá mě, že o dvacet roků mladší a nezávislá žena může nalézt lásku v obyčejné ženské, jako jsem já. Takže, bude-li chtít, zůstaneme spolu tak dlouho, jak jen nám to bude fungovat.
