Libuše (36): Opustila jsem rodinu kvůli jinému chlapovi. Teď toho hořce lituji

Otěhotněla jsem velmi mladá, bylo mi teprve sedmnáct let, když se mi narodil syn Petr. S tehdejším přítelem jsem se znala teprve pár týdnů a byl to můj vrstevník. Se vším mi pomáhali rodiče, protože jsem na dítě zůstala sama. Po třech letech jsem poznala svého bývalého manžela Martina – a s ním jsem měla další dvě děti, které se narodily jen dva roky po sobě.

Byla jsem mladá a nezkušená – a už jsem měla tři děti. Takový život jsem ale neuměla žít, a když se naskytla příležitost začít žít jinak, využila jsem jí. Neváhala jsem – a rozhodla se rodinu opustit. Teď toho ale velmi lituji, děti mě už jako mámu neberou a já zůstala úplně sama.

Mladá a nevybouřená

Bylo mi dvacet let, když jsem se stěhovala od rodičů ke svému bývalému manželovi – a už jsem si s sebou brala tříletého syna. Nic jsem neměla a nic jsem neuměla, brali jsme se po půl roce známosti a já jsem ihned otěhotněla. Třetí dítě se narodilo, když mi bylo dvaadvacet let – a na mě toho začalo být příliš. Můj muž byl ode mě starší, myslím, že jsem ho spíše brala jako svého otce, se kterým ale můžu i spát. Doma jsem se dusila, tři děti jsem nezvládala a propadala jsem úzkostem. Nesnášela jsem svůj život a hledala jsem všechny možné příležitosti, jak se alespoň na chvíli dostat z domova pryč.

Určitě to bylo tím, že jsem byla mladá a zcela nevybouřená, vlastně jsem si nikdy nic moc neužila. V jednom baru jsem pak narazila na cizince, který byl v Česku na služební cestě. Strávila jsem s ním noc a úplně jsem se do něj zbláznila. Byl to Turek žijící v Anglii, když mi nabídl, že mohu odjet s ním, začala jsem o tom vážně uvažovat – a o dva týdny poté už jsem si v noci balila tašku a od rodiny jsem odešla.

Jen dopis a nic víc

Když si to v hlavě přehrávám zpětně, hrozně se stydím za to, co jsem udělala. Mehmet byl sice moc pohledný a jeho orientální vzhled mě vzrušoval, moc jsem o něm ale nevěděla a stejně jsem dokázala kvůli němu opustit svou rodinu a své tři krásné malé děti. Doma na stole jsem nechala jen dopis, ve kterém jsem vylíčila manželovi, že doma už nedokážu zůstat, požádala jsem ho, aby se postaral o všechny děti včetně Petra, který nebyl jeho. Pak jsem odešla.

Chvíli to bylo super a pak přišel hořký pád na dno

Ani nevím, co jsem si myslela, když jsme přijeli do Londýna, stala jsem se opět jen ženou v domácnosti a příležitostnou milenkou. Uklízela jsem, vařila a byla Mehmetovi po vůli, vždy když to chtěl. I tak jsem si připadala, že konečně žiji. Pět let jsme cestovali a užívali si, nemusela jsem pracovat a vůbec jsem neřešila, co se děje doma, věřila jsem tomu, že se Martin doma o všechno postaral.

Jenže pak se musel Mehmet vrátit zpět do Turecka, kam mě ale vzít nechtěl, údajně proto, že by mě jeho rodina nepřijala. Nechal mě v Londýně bez peněz a bez domova, neměla jsem zase nic a zůstala na ulici. Prostitucí jsem si nakonec vydělala na letenku a vrátila se zpět do Čech.

O mé děti už se stará někdo jiný a nepotřebují mě

Naivně jsem se z ničeho nic objevila znovu na prahu našeho domu a myslela si, že to všechno budu moci urovnat. Doufala jsem, že co se stalo, to nechám za sebou a začnu znovu, ani nevím, jak jsem si tohle vůbec mohla myslet. Když jsem přišla domů, dostala jsem nazpět všechno, co jsem si zasloužila i s úroky. V našem domě už měl Martin novou ženu, která se vzorně starala o mé děti, a ony jí říkaly mami. To mě zabolelo, jenže mě už nepoznaly – a to se dalo i čekat.

Nepřehlédněte: Dan (36): Přítelkyně je slavná. Zprvu mě to vzrušovalo, dnes její slávu nesnáším.

Martin mě pouze poprosil o podepsání rozvodových papírů a také o to, abych se dětí vzdala oficiálně. Chtěla jsem bojovat, ale to už nešlo, neměla jsem kam jít, už ani rodiče o mě nestáli a já neměla vůbec nic. Na všechno jsem nakonec přistoupila, i když mi trvalo další rok, než jsem všechny papíry podepsala. Došlo mi ale, že nemám důvod bojovat, děti mě nechtějí, skoro mne neznají a mámu mají. Dokonce lepší, než jsem kdy byla já.

Celý život jsem zahodila, dnes je mi šestatřicet let a živím se jako prodavačka v uzeninách a to mám ještě obrovské štěstí. Bydlím na ubytovně a můžu být ráda, že ne pod mostem. Nějakou dobu jsem tak totiž žít musela, živila jsem se vlastním tělem a chvílemi jsem přestávala doufat, že to někdy bude jiné.

Každý den ale myslím na své děti a vyčítám si to.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
zavřít reklamu