„Ta to v životě vyhrála.“ Slyšely jste už někdy takovou větu? Osobně jsem ji slyšela nesčetněkrát. V dámském kolektivu se často rozebírají témata jako blahobyt, rodinný život, kariéra druhých žen. Nedávno jsem se nad smyslem zmíněné věty pozastavila a zamyslela se nad ním více do hloubky.
Pro každou z nás může „životní výhra“ představovat něco jiného. Vždy to ale znamená jakousi metu, po jejímž dosažení budeme už navždy spokojené, šťastné, bezstarostné. Je tomu ale skutečně tak? Za svou „životní výhrou“ jsem se hnala celé roky – než jsem došla k závěru, že nic takového ve skutečnosti neexistuje. Je to možná smutné zjištění, krutý návrat do reality. Žádná meta – ať už je jí pro nás cokoli – nám nezajistí doživotní štěstí a spokojenost. Každá výhra v životě s sebou navíc nese i nějaký typ ztráty. Svůj pomyslný klíč ke štěstí tak spíše objevíme v tom, že se s tímto faktem smíříme.
Z vlastní zkušenosti vím, že ať už se budete nacházet kdekoli, s kýmkoli po vašem boku, nikdy vás zcela neopustí všechny starosti. Vždy jednou za čas přijde nějaký ten mráček, někdy se prostě budete cítit na nic, občas se přece jen objeví nějaká potíž. Představa, že se jednou dostaneme do bodu, kde bude každý den posvícení, je velmi naivní a nerealistická. Brání nám v dosažení spokojenosti, kterou nenajdeme nikde jinde než právě TADY a TEĎ.
Přestaňte porovnávat svůj život s životy ostatních lidí, neupadejte do spárů soutěživosti, a hlavně se nepokoušejte porovnávat s druhými na základě toho, co vidíte na sociálních sítích. Mějte svůj plán, svou cestu, vlastní cíle, užívejte si ale proces samotný a nezapomínejte, že život není jen černý nebo bílý. Milovat život znamená milovat i jeho rozmanitost – a ta spočívá i v drobných překážkách, které nám tu a tam vstoupí do cesty.
Čtěte také: Lia Kees: Chcete být jedinečná? Pěstujte své odlišnosti.
„Spokoj se s tím, co už máš, a život bude jednodušší.“ To je věta, kterou jsem často slýchávala od své matky. Ta slova mě nevýslovně iritovala. Proč bych se měla spokojit s tím „málem“, co mám? Rikala jsem si.. Proč bych nemohla od života chtít víc? Spokojit se s tím, co máme, ale nemusí automaticky znamenat sundat nohu z plynu, nebo dokonce šlápnout na brzdu. Spokojit se s tím, co máme, může znamenat v klidu a pohodě jet dál, a to s vědomím, že máme natankováno – nejedeme na prázdno, a do cíle tak v pořádku dorazíme.
Nepřehlédněte: Lia Kees: Jak čelit neúspěchu?
V životě soupeříme v podstatě pouze sami se sebou. Jsme to my, kdo si určuje deadliny a směr. My si stanovujeme cíl a vybíráme si cestu, po které se k němu dostaneme, a prostředky, které na cestě k němu využijeme. Každá cesta má své překážky a žádná finální destinace není tak dokonalá, jak jsme si ji vysnili. Buďme tedy spokojené s tím, kde již jsme, a zároveň v klidu pokračujme tam, kam se ještě v životě chceme podívat. Život je krásný. A vyhraje v něm ten, kdo se naučí ho doopravdy milovat se všemi jeho nedostatky.
