Lia Kees: Komplexy, nejistota, minulost – jak překonat svůj stín?

Bylo mi čtrnáct let a tehdy můj příběh začal. Bylo červencové horké odpoledne, s maminkou jsme se procházely uličkami Starého Města krásné Prahy¼ v tom jsem za námi zaslechla něčí hlas: „Paní, slečno – počkejte, prosím!“

Otočily jsme se, mladík přiběhnul, podal ruku nejdřív mamce a poté mně.

„Těší mě, Ondřej. Jsem zastupitelem mezinárodní modelingové agentury. Může vaše dcera dorazit k nám na casting?“

S úsměvem na tváři nám podal svou vizitku a nabídl nám termín schůzky. Týden na to jsem v doprovodu mámy dorazila do ateliéru na nafocení prvních castingových fotografií. Jako dívka jsem byla velmi štíhlá a vysoká bruneta. Finální fotky se povedly, a tak mě zařadili do své hojné stáje plné výstavních krásek.

V tu chvíli jsem netušila, jak moc negativně může modeling ovlivnit dospívající ženu. Hromadné castingy byly v podstatě dokonalou živnou půdou pro rozvoj komplexů a nejistot. U modelek bylo vždy podstatné zalíbit se tomu, kdo má právo rozhodovat, zda je podle něj adeptka dost vhodná a dobrá pro určitou roli či zakázku. Ve chvíli, kdy pro mě některý z castingů nebyl úspěšný, jsem se smutkem odcházela a hledala jsem u sebe vadu. Proč ona? Proč ne já?!

Takovéto myšlenkové „nastavení“ se propsalo i do mého každodenního života. Neustále jsem na sobě hledala chyby, porovnávala jsem se s druhými a hledala uznání u svého okolí… Někoho, kdo mi ukáže tu pomyslnou červenou, nebo zelenou vlaječku.

„Dělám to správně? Je to v pořádku? Jsem dost dobrá? Jsem dostatečně hezká?” – tyto otázky mi dennodenně rotovaly myslí. Sbírala jsem názory všech okolo – s výjimkou toho nejpodstatnějšího člověka. Zapomínala jsem se zeptat SAMA SEBE.

Když se nám v životě něco děje a z nějakého důvodu nejsme spokojené, sklouzáváme občas k tomu, že sbíráme názory svého okolí na nějakou danou situaci, skutečnost, okolnosti. Dokud jsem nepochopila, že nejdůležitější názor ze všech názorů na světě je ten MŮJ, nebyla jsem doopravdy šťastná, sebevědomá ani vyrovnaná.

Ať už se situace týká čehokoliv, platí jediné – „sto lidí, sto chutí“, stejně tak jako „sto lidí, sto názorů”.

Všechny odpovědi nosíte ve svém nitru! Naučte se k sobě častěji promlouvat. Do toho spadá naprosto vše.

zdroj: archiv Lia Kees

Žádné události a skutečnosti nejsou odsouzeníhodné či špatné, nedostatečně dobré, nedáte-li jim tuto váhu vy samy. To se týká jakéhokoliv aspektu vašeho života (či vašeho vzhledu).

Být pevně ukotvená ve vlastních názorech – to je to jediné, co má opravdový vliv. To je to, čím okouzlíte, či naopak odpudíte.

Tíhneme podvědomě k těm, kteří nás mohou učinit šťastnými. Aura vyrovnaného a pozitivního člověka vibruje na zcela jiné frekvenci, nežli aura člověka plného strachu a komplexů z vlastních chyb či nezdarů.

Všechny se v životě dopouštíme různých „přešlapů“ a je na každé z nás, jakou váhu jim připíšeme. To následně ovlivní i naše „vibrace”.

Z mých zkušeností (už je ani nenazývám přešlapy) se staly pouhé zábavné historky. A v některých případech poučné lekce. Možná mne „dopilovaly“ do mé nynější podoby, možná bych bez některých chyb nedošla tam, kde jsem nyní. Takový je můj názor a ten je pro mě jednoznačně nejdůležitější.

Naučte se proto vibrovat na vysoké frekvenci. Stavte svůj názor na svůj život před názory ostatních lidí. Zcela tím minimalizujete vnitřní strach i komplexy, věřte mi.

Ptejte se SAMA SEBE, jaký je váš pocit, váš názor, co si myslíte vy?

Nedávejte energii a sílu lidem, jejichž názor nikdy neovlivníte. Lidé si totiž vždy budou myslet, co uznají za vhodné, protože mají své vlastní mentální filtry a zkušenosti.

Dělejte za každých okolností vždy vše nejlépe, jak umíte a jak to cítíte. Tak abyste především byla spokojená VY SAMA.

Sebevědomí, vyrovnanost a síla jsou jednoznačně přitažlivými vlastnostmi, které život činí mnohem zajímavějším. 🙂 A může jimi rozhodně oplývat každá z nás, zvolíme-li si tu správnou cestu.

Autor: Lia Kees
zavřít reklamu