Leona (34): Splatila jsem dluhy a postavila se na nohy. Dnes vydělávám víc než jsem si kdy mohla představit

Jmenuji se Leona a ráda bych zveřejnila svůj příběh o tom, jak se může holka, které věčně říkali, že to nikam nedotáhne, postavit na nohy, a dokonce postavit dům bez toho, aniž bych musela banku žádat o hypotéku.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Ačkoliv mé vyprávění nezačíná zrovna optimisticky, jeho konec vás jistě potěší a věřím, že i nakopne k něčemu, co se snažíte už léta vybudovat.

Dětství pro mě bylo skutečně dětstvím

Vyrůstala jsem se svými rodiči a jedním bratrem v malé vesnici poblíž slovenských hranic. Ráda vzpomínám na dětství, bylo úplně jiné než to, které mají dnešní děti. Tehdy měli telefony a počítače pouze dospělí, my si hráli u potoka nebo na zmrzlináře v čerstvém blátě.

Sama jsem si všímala, že se malinko od ostatních liším. Každý měl docela jasno v tom, co chce v dospělosti dělat, já to ovšem nevěděla. Já totiž pouze ráda snila o tom, jak si najdu hodného manžela, se kterým budu mít děti. Jak budu mít úžasnou kariéru, kterou mi bude závidět každá má kamarádka. Tohle byly moje starosti. Nešla jsem si kupředu za svým, stále jsem se spíše otáčela do minulosti.

Skončila jsem s ukončenou základkou

A tak to taky vypadalo. Na střední školu jsem úplně kašlala, chodila jsem neustále za školu, až to vyústilo k tomu, že mě ze školy vyhodili. Naši se to tehdy snažili ještě zachránit, ale já jsem si chtěla jít vydělávat. Chtěla jsem se hezky oblékat, dovolit si to, co měli ostatní. A tak mě nechali jít svou cestou.

Jenže ta nebyla tak jednoduchá. Zpočátku se mi líbilo si vydělat peníze, ale kvůli tomu, že jsem měla pouze základní vzdělání, mě vzali jenom jako servírku nebo dělnici do fabriky. Tohle do mých snů nezapadalo. Chtěla jsem víc, měla jsem stále potřebu něco lidem kolem sebe (i sobě) dokazovat.

Radek byl přesný opak mě

Ty pocity o dokazování mě na chvíli přešly, když jsem začala chodit s Radkem. Byl na tom podobně jako já, vlastně hůř. Bydlel se svým kamarádem a nějaká budoucí vize ho netrápila. On žil přítomností, neřešil, co bude. To já ano a taky jsme se kvůli tomu mnohokrát pohádali.

Jednou za mnou přišel s tím, že bychom si mohli postavit domek. Nadšeně jsem souhlasila a naivně mu podepsala dokument, o němž jsem si myslela, že žádáme o společnou hypotéku. Žádost o peníze to byla, ale pouze jako ručitel u nebankovní společnosti. To jsem se dozvěděla poté, co Radek splátky neplatil.

Radkova zrada mě donutila navštívit právníka, jenže od něj jsem odcházela se zlou zprávou. Celý dluh budu muset uhradit. Nevěděla jsem, co mám dělat, výše dluhu byla téměř milion korun, kde jsem na to měla vzít? A poslední splátku bych zaplatila asi tak za padesát let s mým příjmem.

Má rodina se mi vysmála

Nakonec jsem se svěřila svým rodičům. Jenže místo toho, aby mi poradili, mi jen nadávali a sráželi na kolena – můj otec v tom byl přeborník, od malička měl raději bratra a já byla ta, která nikdy nic nedokáže. Mohla jsem se toho ušetřit, měla jsem předpovídat, že rada od nich nepřijde.

Rozhodla jsem se, že všem dokážu, že za něco stojím. Proto jsem oslovila jednu společnost, která fungovala na principu MLM. Její produkty mě nadchly, stejně jako celý koncept společnosti. Dala jsem do toho všechno, neměla jsem co ztratit. První měsíc nebyl zrovna jednoduchý, ale ten další se už zadařilo.

Prožíváte podobné životní útrapy jako Leona a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].

MLM byl mou cestou k úspěchu

Jelikož jsem podchytila začátek, zaregistrovalo se pode mnou i mnoho dalších prodejců, ze kterých jsem měla velké provize. Mé obchody mi šly skvěle. Chtěla jsem se neustále vzdělávat, a tak jsem prošla různými marketingovými školeními. Bavilo mě to. A peníze se začaly skládat.

Marie (51): Moje dcera se živí povoláním, které mě ničí. Kde jsem udělala chybu?

Samozřejmě, že to všechno nešlo hned, ale dluh po Radkovi jsem splatila. Za ta léta, co ve společnosti působím, jsem se dostala až téměř na nejvyšší pozici, díky níž jsem si mohla dovolit pořídit menší domek se zahradou. Dokonce jsem si dodělala i střední školu individuálním způsobem. Já sama jsem na sebe pyšná.

A vím, že jsem všem vytřela zrak – i když jsem nikdy od nikoho z mých blízkých neslyšela jediné slovo chvály.

Autor: Lenka Svobodová
ZAVŘÍT