Celý život jsem byla zvyklá používat své dívčí příjmení – Krásová. Bylo krásné a moc se mi líbilo. Dokonce by se dalo říct, že jsem na něj byla patřičně hrdá, ale po svatbě jsem začala používat manželovo jméno, které se mi nikdy moc nelíbilo a nemůžu si na to zvyknout. Když se nekontroluju, používám stále své dívčí jméno.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Plánovali jsme krásnou svatbu
Když jsme s manželem plánovali svatbu, jediná věc, na které jsme se nebyli schopní dohodnout, bylo společné příjmení. Mě se moje krásné příjmení, které jsem dosud používala, moc líbilo a nechtěla jsem o něj přijít, ale manžel byl proti. Pořád argumentoval tím, že když už budeme manželé, měli bychom se také stejně jmenovat. Věděla jsem, že má v tomhle pravdu, a proto jsem mu ustoupila. Milovala jsem ho a chtěla jsem, ať je spokojený a šťastný.
Jediný problém byl v manželově příjmení, nechtěla jsem ho
Na svatbu jsem se těšila, ale ten mráček ze změny příjmení mě pořád strašil. Manžel se jmenuje Šoustal, což se mi nelíbilo, ale říkala jsem si, že si zvyknu. Uplynulo několik týdnů od svatby, ale já si pořád nemohla zvyknout. Dokonce jsem se za své nové příjmení styděla. Manžel požadoval, ať už si konečně na Facebooku změním své jméno. Bylo mi to nepříjemné, a proto jsem si ho změnila, ale ne na nové příjmení, ale na mou přezdívku.
Snažila jsem se na své příjmení zvyknout, ale nedařilo se mi to
Tak uplynul celý rok, a já pořád čekala, že se něco změní. Sem tam, když jsem se nekontrolovala, tak jsem se podepsala omylem svým starým jménem, někdy jsem se tak představila cizímu člověku, nebo do telefonu. Ze svého nového jména jsem začínala být zoufalá, a někdy jsem měla úvahy, že se nechám zpátky přejmenovat. Manželovi jsem se to bála říct, protože jsem ho nechtěla ranit ani naštvat.
V nemocnici jsem všechny papíry podepsala starým příjmením
Vše vygradovalo, když jsem si zlomila nohu při běhání a manžel mě musel odvést do nemocnice. Tak mě to bolelo, že jsem se nekontrolovala a všechny dokumenty jsem podepsala svým starým jménem. Za chvíli za námi do čekárny přišla sestra a před všemi mi řekla, že jsem se podepsala jiným jménem než tím, které mám v občance. Manžel na mě udiveně hleděl a mě bylo trapně.
Řekla jsem manželovi narovinu, že mi je jeho jméno nepříjemné
V nemocnici to nechal být, ale když jsme přišli domů, zeptal se mě narovinu, jak moc mi vadí, jeho příjmení. Netušila jsem to, ale všímal si toho, jak občas své jméno použiju při představování. Nakonec jsem mu všechno řekla. Dokonce i to, že se za své nové příjmení tak trochu stydím a je mi nepříjemné jej používat. Ten den už na to neřekl nic a já věděla, že ho to mrzí a ublížila jsem mu tím.
Manžel se pár dnů choval podivně
Uplynulo dalších pár dnů a my se už raději k tématu nevraceli. Na manželovi však bylo vidět, že není úplně ve své kůži. Byl trochu jiný a jako by pořád nad něčím přemýšlel. Jednou večer, když už jsem se chystala jít spát, za mnou přišel. Sedl si na okraj postele a začal znovu debatu ohledně příjmení. Naprosto mi vyrazil dech, když mi oznámil, že pokud opravdu chci, můžu zažádat na úřadech o své staré příjmení.
Manžel mi nabídl, že on si vezme mé příjmení
A hned vzápětí mě šokoval znova, když prohlásil, že to uděláme společně. Jemu se totiž vůbec nejednalo o to, abych si vzala jeho příjmení, ale abychom se jmenovali stejně. Chtěl tvořit klasickou rodinu, aby každý hned viděl, že jsme pár. A pokud mi dělá tolik problém jmenovat se po něm, tak se oba budeme jmenovat po mně. Nikdy v životě jsem z ničeho neměla větší radost a manžela jsem snad už více milovat nemohla.
Na matriku jsme šli v prvním možném termínu. Vypsali jsme žádost a teď čekáme, jestli to úřady schválí. Za toto budu svému manželovi vděčná do konce života a beru to jako největší důkaz lásky, který mi kdy mohl dát.
Znovu budu nosit své krásné příjmení, které jsem tolik milovala a vím, že manželovi bude taky slušet.
