Lenka (25): Na svůj veliký den jsem se těšila, nakonec si z něj ale nic nepamatuji

Když mě přítel požádal po dvou letech vztahu o ruku, byla jsem šťastná jako nikdy v životě. Na svatbu jsem se moc těšila, šetřili jsme půl roku peníze, abychom si ji mohli užít alespoň trošku podle svých představ, ale nakonec si z toho velkého dne téměř nic nepamatuji. A může za to můj strýček.

Ještě, než otěhotním

S přítelem jsme začali plánovat miminko ještě před tím, než mě požádal o roku. Já jsem totiž nenápadně vyslovila přání, že bych se chtěla vdát dříve, než otěhotním. Chtěla jsem si prostě veselku užít se vším všudy. Záhy přišla žádost o ruku – a my jsme začali rychle všechno plánovat. Svatba byla ve velkém stylu – a možná až v moc velkém.

Strýček z Moravy

Den D se blížil a já jsem najednou začala být nervózní. Nenechala jsem na sobě ale nic znát, kamarádka mi ve svatební den ráno ale poradila, abych si dala malého panáka na nervy. Tak se mi třepaly ruce, že jsem se nedokázala ani sama normálně napít. Stačily dva panáky a já se srovnala. Pak jsem si řekla, že už pít rozhodně nebudu, ať z toho něco mám.

Na veselku však přijel můj strýček z Moravy, který s sebou přivezl vlastní slivovici, přesně jak se patří. Přišel mi pogratulovat ještě před obřadem – a už do mě začal nalívat další panáky. No neodmítla jsem, to se přece nedělá. Už během obřadu jsem sice cítila, jak se mi podlamují kolena, byla jsem ale šťastná a usměvavá. Taková nevěsta přece má být.

Jaká byla naše svatba, miláčku?

Po samotném obřadu ale už mám nemalé výpadky paměti. Pokračovalo se s kořalkami i během focení, no – když jsem pak viděla své svatební fotografie, myslela jsem, že si nafackuji. Byla to hrůza, nevěsta úplně opilá, manžel měl co dělat, aby mě udržel a donutit dívat se do objektivu. Jaká byla naše hostina, ani pořádně nevím. A svatební noc? Tak tu jsem prospala jako dřevo, ráno, když jsem se probudila, měla jsem na sobě ještě svatební šaty, které ze mě nemohli sundat. Tak jsem se hezky předvedla.

Ze svého velkého dne si nepamatuji vůbec nic. A památeční fotky? Ty stojí také za starou belu. Ještě, že jsme neměli kameramana.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT