Když se moje kamarádka Kamila měla vdávat, požádala mě, abych jí šla za družičku, a já jsem to s radostí přijala. Jako správná družička jsem jí nachystala překvapení v podobě poměrně divoké rozlučky se svobodou. Na ní nechyběl alkohol, ale ani fešný striptér. Opravdu jsme si to užily, a až na ten konec to byla dokonalá rozlučka.
Když je to naposledy, užijeme si to
Kamily budoucí manžel byl poměrně slušný muž, a navíc inženýr, takový ten typ, co nechodí do hospody, u každého sprostého slova, co slyší, si odplivne, a svou ženu si hlídá na každém kroku. Já jsem ho moc ráda neměla, ale Kamila byla šťastná. Bylo ale jasné, že jakmile se provdá, budeme se vídat jednou za půl roku ve zcela výjimečných případech. Proto jsem dbala na to, aby se rozlučka vyvedla a Kamila si to naposledy fakt užila.
Alkohol tekl proudem
Pozvala jsem jen pár kamarádek, ale také striptéra. Alkohol tekl proudem už od začátku a my si to náramně užívaly. Končily jsme až někdy nad ránem, nevěsta toho měla dost, ale asi nejhůř jsem stejně dopadla nakonec já.
Zavolala jsem si taxíka, protože domů bych po svých asi jen těžko došla. Ve chvíli, kdy jsem sedla do taxíku, udělalo se mi strašně špatně, potřebovala jsem zvracet, ale už bylo pozdě vstoupit. Alespoň jsem si stačila stáhnout okénko a začala jsem zvracet z něho. No taxikář se netvářil moc dobře, dokonce mi něco řekl, ale už si nemohu vzpomenout co. Pak mi zastavil, já jsem se nadýchala čerstvého vzduchu a pokračovali jsme v jízdě.
Těžká jsou rána opilcova
Asi si dovedete představit to děsné ráno. Bylo mi strašně špatně a děsně mě bolela hlava, při pomyšlení na to, že jsem zvracela z taxíku, se mi dělalo špatně ještě více. Pak jsem začala hledat své věci, ale nemohla jsem najít mobil. Zazmatkovala jsem – a v tom někdo zazvonil u dveří. Myslela jsem si, že špatně vidím. Byl to ten taxikář, co jsem mu zvracela nad ránem z okýnka.
Nepřišel mi vynadat, ale vrátit mobil. Zůstal totiž v autě, a když mi na něj ráno volala Kamila, že nemůže najít svou druhou botu, taxikář se nabídl, že mi ho přiveze. Byl to moc milý mladý muž, kterého bych se možná i pokusila sbalit, kdyby mi tedy společně s mobilem nepodal hadr, ať mu jdu laskavě umýt to pozvracené auto.
Bohužel všechno neletělo ven a já jsem měla co dělat, abych to uklidila. Žaludek se mi totiž stále zvedal. Tuhle místní taxislužbu už si od té doby zásadně nevolám.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
