Klaudie (33): Oklamala jsem přítele v té nejdůležitější věci, ale jsem šťastná, i když on ne

Ivoš se nikdy netajil tím, že nechce mít děti, a tak si vždycky dával pozor, abych neotěhotněla. Pokud jsem s ním chtěla zůstat, musela jsem se s tím smířit. Já ho milovala a nechtěla jsem o něj přijít.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Udělala jsem však za jeho zády něco, díky čemu jsem otěhotněla. Ani tak to dítě nechce.

Věděla jsem od začátku vztahu, že můj přítel nechce děti

S Ivošem jsme tvořili pár už dlouho. Ve všem jsme si skvěle rozuměli, ale přesto byla jedna věc, na které jsme se neshodli. Mě začaly pomalu tikat biologické hodiny, ale on o žádném dítěti nechtěl ani slyšet. Nikdy se netajil tím, že si nepřeje rodinu. Děti neměl rád. Věděla jsem to od začátku, a tak jsem si neměla na co stěžovat. Ale když jsme spolu začínali, bylo mi čerstvých dvacet a otázku dětí jsem absolutně neřešila.

Postupem času jsem si však začala uvědomovat, že bych děti časem asi chtěla, ale Ivoš byl nekompromisní. Tohle téma pro něj bylo jednou provždy uzavřené. Dostala jsem nápad, jak přece jen otěhotnět, a tak jsem vysadila antikoncepci, ale nic jsem mu neřekla. Utěšovala jsem se tím, že jednoho dne bude ještě rád. Na miminko si zvykne, a nakonec ho bude milovat. Jenže můj přítel nebyl žádný trouba.

Dával si velký pozor, abych neotěhotněla

Taky ho napadla tahle možnost s vysazenou antikoncepcí, tak si najednou začal dávat pozor, aby nevyvrcholil do mě. Překvapilo mě to a vůbec jsem to nečekala. Můj plán selhal – a já měla jedinou možnost. Rozejít se s ním a najít si někoho, kdo by děti chtěl. Bylo mi akorát třicet a už jsem vážně chtěla být mámou. Jenže jsem si za žádných okolností nedovedla představit život bez Ivoše. Byla jsem z toho hodně nešťastná.

Jednoho večera jsem to probírala se svou kamarádkou a ta dostala nápad. Možná to někde četla, ale to už si nepamatuji přesně. Poradila mi, abych si po sexu jeho sperma zkusila do pochvy zavádět prsty, co nejhlouběji to půjde. Tahle možnost mi přišla naprosto ujetá a před ní jsem to rovnou zavrhla, ale přece jen jsem nad tím doma uvažovala, zda bych ta opravdu mohla otěhotnět. Po přečtení několika diskuzí na internetu, jsem byla přesvědčené, že to jde.

Můj plán stále nevycházel

Ze začátku to bylo divné, tajně do sebe dostávat Ivošovo sperma prsty, ale po čase jsem si na to zvykla. Jen jsem si musela dávat velký pozor, aby mě u toho nepřistihl. Měsíce však plynuly a stále se nic nedělo. Pomalu jsem to chtěla vzdát a najednou mi nepřišla menstruace. Okamžitě jsem utíkala pro těhotenský test a na něm se opravdu objevily dvě čárky, i když ta jedna byla velmi slaboučká. Nemohla jsem tomu uvěřit a samým štěstím jsem se rozplakala.

Ivoš už tak nadšený nebyl. Když jsem mu to oznámila, nejdříve na mě křičel, a dokonce začal tvrdit, že to není jeho dítě, protože on si dával maximální pozor, aby se to nestalo. Musela jsem s pravdou ven, abych ho přesvědčila, že tátou je opravdu on. Jeho tvrdý pohled, jakým se na mě v ten moment díval, nikdy nezapomenu. Pak jen suše oznámil, ať jdu na potrat a šel se vyvztekat do hospody. Velkou hlavu jsem si z toho nedělala. Věřila jsem, že ho to přejde.

Prožíváte podobné životní útrapy jako Klaudie a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].

Dala jsem Ivošovi prostor, aby se s tím srovnal

Jenže nepřešlo. Jakmile zjistil, že se na potrat nechystám, odstěhoval se. Jen mi na rozloučenou řekl, že jsem ho zklamala a odešel. Neozval se mi celé těhotenství. Já věděla, kde je, ale chtěla jsem ho nechat na pokoji. Ujišťovala jsem se tím, že až uvidí své dítě, musí se do něho zamilovat. Vždyť bude mít jeho krev a geny. A tak jsem mu dala prostor, aby se s tím srovnal, a celé těhotenství jsem prožívala sama.

Jana (38): Kamarádky mě vyhecovaly k experimentu, který mě navždy změnil.

Po narození syna jsem byla ta nejšťastnější máma na světě. Poprvé po několika měsících jsem se odvážila zavolat Ivošovi, abych mu tu šťastnou novinu sdělila. Přišel hned druhý den, ale na dítě se ani pořádně nepodíval. Znovu mi jen zopakoval, že ho nechce a kolik ho to měsíčně bude stát. V ten moment mi došlo, že z něho nikdy dobrý otec nebude a poslala jsem ho pryč s tím, že po něm nic nechci. Malému jsem do rodného listu ani nenechala uvést jeho jméno.

S Ivošem už sice nejsem, ale mám to nejcennější, co může žena v životě mít. Tím je můj syn, kterému dávám veškerou svou lásku.

Autor: Katka Procházková
zavřít reklamu