Můj dvacetiletý syn za mnou přišel před rokem a oznámil mi, že je homosexuál. Byla jsem v šoku a nevěděla jsem vůbec, co mu na to mám říct. Obecně proti homosexuálům vůbec nic nemám, ale když jsem se dozvěděla, že k nim patří i můj syn, nesmířila jsem se s tím.
Už jen proto, že to znamená, že nebudu mít vnoučata, hlavně se bojím i reakce okolí, a tak máme se synem jasnou dohodu.
Budeme dělat jakoby nic
Když syn přišel s touto novinkou, měla jsem nějakou dobu pocit, že jsem udělala něco špatně. Cítila jsem, že jsem naprosto selhala jako matka a probrečela jsem asi týden. Pak jsem se uklidnila a synovi navrhla jasnou dohodu. Budeme dělat jakoby nic, budeme se tvářit, že je syn normální, a hlavně to nebudeme ventilovat u nás ve vesnici. Oni jsou u nás lidé dost staromódní – a jejich reakce se upřímně také obávám. Jinak se ale na syna už nezlobím. Nebylo tomu tak ale vždy.
Zradil si mě
Nejdříve jsem to brala jako selhání, pak jako zradu ze strany svého syna. Celý život jsme žili spolu sami, ve starém domku u nás ve vsi, kde jsem se narodila. Syn si se mnou nikdy moc neužil, byla jsem neustále v práci a on byl hodně sám nebo u sousedů. Vynahradit jsem se mu to snažila tím, že jsem našetřila dostatek peněz na jeho vysokou. Právě tam, když odjel, zjistil, že je homosexuál. Já ho poslala studovat – a on si tam našel přítele! To jsem nedokázala skousnout.
Život jde dál
Svého syna ale bezmezně miluji pořád, setkání s jeho přítelem se ale děsím a stále to odmítám. Když syn přijede na víkend domů, tváříme se, že je všechno v pořádku, a dokonce jsem namluvila sousedkám, že už si našel syn ve městě přítelkyni. Jsem pokrytec, ale takhle se mi v noci lépe usíná. Život jde dál, i když můj syn sympatizuje s muži, já se s tím musím vyrovnat, nic jiného mi nezbývá. Nebudu se však tvářit, že mi to vůbec nevadí, když to není pravda.
Čtěte také: Hanka (32): S manželem žít nechci, ale pryč také nemůžu. Co teď?
Celý život jsem se moc těšila na vnoučata, teď už vím, že těch se nedočkám. Zbytek je už jen jeho věc.
PhDr. Tomáš Novák komentuje
Vážená paní,
chápu, že je vám těžko. Situace, která nastala není ničí – samozřejmě ani vaše-vina. Sexuální orientaci si nikdo nevybírá. V minulosti bylo u řady homosexuálů běžné předstírání heterosexuality. Vedlo to k závažnému stresu, k těžkým problémům v manželství a k mnoha tragédiím. Ani dnes není tzv. coming out – sdělení pravdy snadná věc. To, že váš syn to dokázal je hodno pochopení a podpory. Kdysi – a není to tak dávno – byl rozvod společenský prohřešek a narození nemanželského dítěte pohroma. Dnes se rozvádí každé druhé manželství a dětí se rodí víc neprovdaným než provdaným matkám. Nikoho to nepohoršuje. Časy se mění i v přístupu k homosexualitě. A vnoučata? I v tomto směru existují cesty, jež z vás i v dané situaci mohou učinit babičku.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
