Klára (44): Se synovou homosexualitou se těžce smiřuji, raději děláme, že je normální

Můj dvacetiletý syn za mnou přišel před rokem a oznámil mi, že je homosexuál. Byla jsem v šoku a nevěděla jsem vůbec, co mu na to mám říct. Obecně proti homosexuálům vůbec nic nemám, ale když jsem se dozvěděla, že k nim patří i můj syn, nesmířila jsem se s tím.

Už jen proto, že to znamená, že nebudu mít vnoučata, hlavně se bojím i reakce okolí, a tak máme se synem jasnou dohodu.

Budeme dělat jakoby nic

Když syn přišel s touto novinkou, měla jsem nějakou dobu pocit, že jsem udělala něco špatně. Cítila jsem, že jsem naprosto selhala jako matka a probrečela jsem asi týden. Pak jsem se uklidnila a synovi navrhla jasnou dohodu. Budeme dělat jakoby nic, budeme se tvářit, že je syn normální, a hlavně to nebudeme ventilovat u nás ve vesnici. Oni jsou u nás lidé dost staromódní – a jejich reakce se upřímně také obávám. Jinak se ale na syna už nezlobím. Nebylo tomu tak ale vždy.

Zradil si mě

Nejdříve jsem to brala jako selhání, pak jako zradu ze strany svého syna. Celý život jsme žili spolu sami, ve starém domku u nás ve vsi, kde jsem se narodila. Syn si se mnou nikdy moc neužil, byla jsem neustále v práci a on byl hodně sám nebo u sousedů. Vynahradit jsem se mu to snažila tím, že jsem našetřila dostatek peněz na jeho vysokou. Právě tam, když odjel, zjistil, že je homosexuál. Já ho poslala studovat – a on si tam našel přítele! To jsem nedokázala skousnout.

Život jde dál

Svého syna ale bezmezně miluji pořád, setkání s jeho přítelem se ale děsím a stále to odmítám. Když syn přijede na víkend domů, tváříme se, že je všechno v pořádku, a dokonce jsem namluvila sousedkám, že už si našel syn ve městě přítelkyni. Jsem pokrytec, ale takhle se mi v noci lépe usíná. Život jde dál, i když můj syn sympatizuje s muži, já se s tím musím vyrovnat, nic jiného mi nezbývá. Nebudu se však tvářit, že mi to vůbec nevadí, když to není pravda.

Čtěte také: Hanka (32): S manželem žít nechci, ale pryč také nemůžu. Co teď?

Celý život jsem se moc těšila na vnoučata, teď už vím, že těch se nedočkám. Zbytek je už jen jeho věc.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT