Měla jsem v práci přednést důležitou prezentaci, na které jsem pracovala téměř půl roku. Byla jsem přirozeně nervózní, původně ji mělo vidět jen pár lidí z firmy a náš dlouholetý obchodní partner. Ale nakonec se sjelo celé vedení i z ostatních poboček, což mě trošku rozhodilo. Během výkladu jsem nakonec popletla jména, a dokonce jsem se i nepěkně přeřekla.
Dej si záležet, prosím
Jako služebně nejstarší jsem dostala na starosti prezentaci právě já, můj přímý nadřízený mi kladl na srdce, abych si dala skutečně záležet. Prezentace jako taková se mi povedla myslím na výbornou, jen s tím mým přednesem to nebylo nijak slavné. Už ráno se mi klepala kolena když jsem viděla, kdo všechno si mě přijde poslechnout, což původně v plánu nebylo.
Začínáme
Už v úvodu, kdy jsem měla představit zadání a koncept celé prezentace, se mi podařilo zkomolit důležitá jména. Pak jsem úplně zkomolila jméno důležitého obchodního partnera a celou dobu jsem mu říkala úplně pan Párek, namísto pan Pánek, což mi došlo až na samotném závěru. Když jsem ho vyzvala, aby nám k tomu řekl pár slov, ozvalo se, že tu nikdo takový není. Prostě jsem si to špatně napsala, což bylo značně neprofesionální.
Plní, nebo prdí?
Jak jsem byla asi v polovině prezentace rozmluvená, podařilo se mi navíc místo slovíčka plní říci prdí, což vyznělo hrozně. Kolegové se začali uculovat, připadala jsem si jako školačka, která skládá maturitní zkoušku. Zvorala jsem, co jsem mohla a celkově jsem se předvedla v tom nejhorším světle. Snažila jsem se být přesto profesionální a nenechala jsem na sobě nic znát, za což jediné jsem ve výsledku byla pochválena.
Po práci jsem musela jít na panáka a doufám, že mi už nikdy nikdo podobný úkol nesvěří.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
