Pamatuji si ten den přesně, bylo zrovna 2. listopadu roku 2016, kdy jsem využila krásného podzimního dne a vzala jsem na procházku do lesa svého pětiletého syna s jeho nejlepším kamarádem. Všichni jsme si užívali čerstvého vzduchu.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky, která žije v zahraničí. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Klíštěti jsem vůbec nevěnovala pozornost
Následujícího večera mi můj manžel našel na zádech klíště. Opatrně ho odstranil a místo mi natřel antibiotickou mastí. Tehdy jsem věděla, že kdybych měla lymskou boreliózu, měla bych na těle nějakou vyrážku nebo příznaky podobné chřipce. Žádný z těchto příznaků se neobjevil, takže jsem předpokládala, že jsem v pořádku.
Začaly mě přepadat nezvyklé zdravotní problémy
O sedm týdnů později po novém roce jsem si všimla zdravotních změn. Na jedné pracovní schůzce (pracuji jako designérka kuchyní a koupelen) mě najednou zaskočil šílený kašel a bolest na hrudi. Další den jsem navštívila svého lékaře, který mě poslal na EKG. Řekl mi, že zřejmě trpím na silné pálení žáhy a předepsal mi nějaké léky. Bylo mi to zvláštní, protože jsem ani v jednom ze dvou těhotenství pálením žáhy netrpěla, takže teď to bylo skutečně podivné. Jenže léky mi neposkytovaly žádnou úlevu.
Výsledky na lymskou boreliózu byly negativní
O několik dní později jsem si vzpomněla na klíště, které jsem měla na začátku listopadu. Tehdy u nás byla zrovna moje máma, poradila mi, abych svého lékaře požádala o test na lymskou boreliózu. Lékař mi vzal krev a čekali jsme na výsledky – za dva dny přišly výsledky negativní. Netušila jsem, co se se mnou děje, bylo mi pořád hůř.
Čekala mě řada vyšetření
Příští měsíce jsem podstupovala jedno vyšetření za druhým a konzultace s různými odborníky. Můj revmatolog mi řekl, že jsem měla costochondritidu neboli zánět chrupavky spojující žebro s hrudním kostí. Postupně jsem začala mít problémy i s krkem – byl stále víc ztuhlejší, což se odrazilo v mé pohyblivosti.
Neurolog dospěl k závěru, že mám syndrom karpálního tunelu, což by vysvětlovalo nástup zvyšující se znecitlivění a mravenčení v mých rukou. Ale to stále nevysvětlovalo, proč zrovna já, když jsem žádné věci způsobující karpální tunel nedělala.
Mysleli si, že si své symptomy utvářím v hlavě
Jenže můj stav se zhoršoval, dokonce jsem začala chodit na fyzioterapii. Bolesti se stupňovaly a já si nevěděla rady, netušila jsem, na koho se mám obrátit, připadala jsem si, že jsem vyčerpala všechny možnosti. Po tom, co mi jedna lékařka řekla, že mé symptomy jsou psychosomatického původu, jsem se zhroutila.
Díky mému manželovi jsme zjistili diagnózu
Do všeho se vložil manžel, naložil mě do auta a odvezl mě k dalšímu lékaři. Tomu jsme všechno vysvětlili, dokonce jsme zmínili i to, že jsem měla klíště. Znovu mi vzal krev a odeslal ji do laboratoře. Další den nám volal s konečnou diagnózou – byla to lymská borelióza. Nechápali jsme, kde se stala chyba, protože mi test předtím vyšel negativní.
Druhý test odhalil lymskou boreliózu
Lékař mi vysvětlil, že provedl test na Lymskou boreliózu C6 Peptide – tento typ testu je mnohem spolehlivější. Předepsal mi antibiotika Doxycyklin, které jsem užívala tři týdny. Nevěděla jsem, co můžu od léčby očekávat. Brzy jsem se dozvěděla, že u infekcí přenášených klíšťaty se příznaky během léčby mnohem zhoršují – jakmile začnete užívat antibiotika, odumře obrovské množství infekčních organismů, což v těle způsobí zánětlivou reakci.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Katie a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Na konci mé léčby byly bolesti mnohem horší, a i můj ochablý obličej byl jako v ohni – měla jsem zánět lebečního nervu. Nemohla jsem polykat, pít ani jíst.
Léčba byla velmi bolestivá, trpěla jsem depresemi a úzkostmi
Po dobrání antibiotik jsem navštívila lékaře, který mi nabídl léky proti bolesti. Oznámil mi, že cesta k vyléčení bude velmi dlouhá kvůli závažností mých zánětů v těle. Musela jsem si denně píchat injekce s antibiotiky, také jsem brala další léky.
Celá léčba trvala dlouhých 18 měsíců. Jsem ráda, že je to za mnou, ty bolesti bych nikdy nikomu nepřála. Ale jsem poučená – a vždy, když vyrážím do přírody, nezapomínám na ochranné prostředky proti klíšťatům.
