Řidičák mám už dvacet let - a dvacet let jsem za volantem neseděla. Když jsem byla plnoletá, udělala jsem si papíry na nátlak svého tatínka, který na tom trval. Bydleli jsme totiž na vesnici, do města to bylo daleko, člověk se tak bez auta těžko obešel.

Dodnes v rodném domku žiji i se svou rodinou. Město je stále stejně daleko a stále je auto nezbytné pro dopravu do civilizace. Autobusy nás tu míjejí jen párkrát za den. Než abych sedla za volant, raději šlapu na kole a nutím k tomu i děti.