Justýna (47): Chtěla jsem synovi pomoct vybudovat zázemí, dnes nemám sama kam hlavu složit

Svého pětadvacetiletého syna miluji nadevšechno, a to i potom, co mi provedl. Když se stal před dvěma lety tátou, neměli s rodinou kde bydlet, a tak jsem jim nabídla pomoc. Přemluvil mě, abych na něj byt přepsala, že si časem vezmou hypotéku a já budu moci stále ve svém bytečku bydlet. Udělal na mě ale podraz – a já dnes bydlím u kamarádky.

Společně tu být nemůžeme

Na syna jsem byla léta sama, jeho otec zemřel po dlouhé a těžké nemoci, když bylo Honzovi sedm let. Těžká doba nás hodně stmelila a já jsem si vždy pochvalovala, jak úžasný vztah máme. V pubertě se ale Honza chytl poněkud pochybné party a začaly s ním být problémy. Nakonec se ale uklidnil, odmaturoval a osamostatnil se. Po nějakém čase se zamiloval a jeho partnerka otěhotněla.

Honzovi bylo třiadvacet, když se stal otcem. A na ubytovně, kde do té doby bydleli, s dítětem být nemohli. Tak jsem si je vzala k sobě domů. Pomáhala jsem s vnoučkem, ale po pár měsících se začaly stupňovat hádky mezi mnou a Honzovou přítelkyní. Bylo jasné, že dlouho v jednom bytě společně žít prostě nemůžeme.

Chytře využili mé nevědomosti

Nikdy jsem se nezajímala o věci kolem půjček a hypoték, nikdy jsem to sama nepotřebovala a nebylo to pro mě důležité. To můj syn věděl moc dobře. Dodnes přemýšlím, zda to bylo z jeho hlavy nebo ho k tomu donutila partnerka, která mě od začátku příliš v lásce neměla. Napovídali mi, že by chtěli hypotéku, ale protože sami nic nemají, nedostanou ji.

Podnájem byl v našem městě na ně příliš drahý, a tak mě přiměli, abych na syna přepsala svůj byt. Dnes už vím, že bych to udělala jinak, že bych si právně ošetřila alespoň to, abych v bytě mohla sama dožít. To mi ale syn neřekl a byt mi nakonec v podstatě sprostě ukradl, i když mi svatosvatě slíbil, že o byt v žádném případě nepřijdu.

Musíš se vystěhovat!

Plán byl prostý, já na syna přepíšu byt a on si na něj vezme hypotéku. Pak se s rodinou odstěhuje a já budu nadále bydlet tam, kde jsem pobývala celý svůj život. Po měsíci mi ale syn natvrdo řekl, že se musím vystěhovat, že on splácet hypotéku nebude, protože by si pak nemohli dovolit nic navíc a společně už to v jednom bytě nevydržíme.

Nepřehlédněte: Klára (44): Se synovou homosexualitou se těžce smiřuji, raději děláme, že je normální.

Sbalil mi kufry a poslal mě pryč. Byla jsem v šoku, se slzami v očích jsem přišla ke kamarádce, která absolutně nechápala, co se stalo a hlavně, jak mi to mohl udělat. Poskytla mi azyl a dodnes mě u sebe nechává bydlet. Moc mi pomáhá, bez ní bych už asi byla pod mostem.

Snažím se odrazit ode dna, ale zradu svému synovi odpustit nedokážu. Vnoučka nevídám a ani syn mi nebere telefony. Každým dnem doufám, že se ráno probudím a zjistím, že to byl jen sen.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT