Pracovní zákoník je jedna věc, ale realita úplně jiná. Stačí jediná blbá věta při podpisu smlouvy, a přijdete o nárok na odstupné. Moje firma však zašla ještě dále. Vyhodili mě ze dne na den a nechtějí mi vyplatit výplatu, pokud se tam teď na pár dnů nevrátím a nezaškolím nového člověka, který nastoupil na mé místo.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Po rodičovské jsem měla problém najít si práci
Do mého předchozího zaměstnání jsem se vrátit nemohla, protože firma, pro kterou jsem pracovala, zanikla. A tak jsem hledala jinde. Po půl roce jsem dokonce oslovila i pracovní agenturu. Věděla jsem, že lidé pracující pod agenturami nejsou moc spokojení, ale už jsem opravdu nevěděla, co dělat. Tam mi práci opravdu našli.
V pracovní smlouvě jsem měla zahrnutou dost zajímavou větu
Na nové pracovní místo jsem nastupovala s obavou. Nebyla jsem totiž přímo zaměstnanec firmy, do které jsem nastupovala. Přesto jsem s nimi podepisovala smlouvu. Při podpisu mě zaujala jedna věc. Nová firma si vyhradila právo na to, že mě může kdykoliv propustit do tří pracovních dnů bez udání důvodu. Nevztahovala se na mě žádná tříměsíční zkušební doba. Jako bych v ní byla po celou dobu, co u nich budu pracovat.
Nepřehlédněte: Franta (45): Karma je zdarma. Kamarád mě podvodem připravil o firmu. Koronavirus mu to vrátil za mě
Nechtěla jsem problémy hned na začátku, tak jsem to podepsala
Přesto jsem si hned na začátku nechtěla dělat problémy, i když mi to připadalo protizákonné a absolutně neslučitelné se zákoníkem práce. Jednoduše jsem to podepsala a bylo. Nakonec se mi v mé nové práci opravdu líbilo. Šéf nebyl žádný pruďas, peníze jsem měla pravidelně v polovině následujícího měsíce na účtu a s výběrem dovolené také nebyl žádný problém. Po čase jsem na tu nesmyslnou klauzuli v mé smlouvě úplně zapomněla.
Koronavirus mě uvěznil doma
Celé tři roky jsem tam pracovala na stejné pozici a firmu už jsem dávno považovala za svou druhou rodinu, dokud všechno nezměnil příchod koronaviru. Moje dítě bylo právě v první třídě a já s ním musela po uzavření škol zůstat doma. Nastoupila jsem tedy na „ošetřovák“, ale i tak jsem se domluvila, že část práce, která se dá dělat z domu, budu vykonávat i nadále. Fungovalo to dva týdny.
Propustili mě ze dne na den
Poté mi přišel dopis. Byla jsem s okamžitou platností propuštěná. Hned jsem volala na vedení společnosti a tam mi připomněli, že v mé smlouvě je zahrnutá možnost okamžitého propuštění bez udání důvodu a podepsala jsem také to, že se zříkám odstupného. Jednoduše mi oznámili, ať firemní věci, které mám u sebe, nechám ve schránce, protože od zítřka bude provoz firmy omezen, dokud neskončí karanténa – a dál jsem je nezajímala.
Vyhazov z práce jsem přijala jako fakt a odmítla se bránit
Zůstala jsem jak opařená. Nemůžou mě přece vyhodit ze dne na den, a ještě mě ani nevyplatit. Zavolala jsem právníkovi a chtěla po něm radu. Nabídl mi, že můžu jít do soudního sporu, ale bude mě to stát dost peněz, které jsem v této situaci neměla, a tak jsem se to rozhodla nechat být. Chvíli jsem si poplakala, ale tím jsem za sebou uzavřela jednu kapitolu mého života a rozhodla jsem se jít dál.
Firma chtěla, ať přijdu zaučit nového zaměstnance
Po dvou týdnech se mi však opět ozvala sekretářka z firmy, která mě tak podrazila. Suchým tónem oznámila, abych se na týden dostavila do společnosti zaučit člověka, jehož dosadili na mou starou pozici. Věděla jsem, že mé místo bylo hodně specifické a není nikdo ve firmě, kdo by ho mohl zaškolit, ale odmítla jsem. Když se oni ke mně takto zachovali, tak ať si poradí sami. Sekretářka však na mě vytáhla silný kalibr.
Chtěli mě přinutit výhrůžkou
Za pár dnů mi měla dorazit moje poslední výplata a ona mi začala vyhrožovat, že pokud se nedostavím a nezaučím za sebe jejich nového kolegu, bude mi jako trest pozastavená výplata peněz. Nechala jsem si čas na rozmyšlenou do druhého dne. Nechtěla jsem tam už nikdy vkročit. A tak jsem právníkovi zavolala podruhé a objasnila mu situaci. Nakonec jsme se domluvili, že je k tomu soudu opravdu poženeme.
Naštěstí mám v mobilu nahrávání hovorů. Teď se mi rozhodně bude hodit. Byla jsem ochotná smířit se s tím, že mi nedají odstupné, ale s vyhrožováním se už prostě nesmířím. Seženu peníze a soud vyhraju.
