Nikdy jsem na tyhle věci příliš nevěřila. Kdyby mi ještě před pár lety někdo řekl, že se naše sny skutečně vyplní, smála bych se mu. Nejsem ezotericky založená, jsem spíš realista a nevěřím na duchovno a ani nic podobného. Když se mi ale začal zdát pořád dokola ten samý sen, začala jsem nad tím přemýšlet. Nakonec se to všechno vyplnilo.

Před třemi lety jsem se rozváděla a procházela jsem hodně těžkým obdobím. Děti jsme s manželem chtěli oba, nakonec to dopadlo střídavou péčí - a mě z toho bylo do breku. Byla jsem uzlíček nervů a trpěla jsem vždy, když jsem děti musela bývalému předávat. V té době jsem poznala Marka. I když jsem si myslela, že si muže už nikdy k tělu nepustím, stalo se to. Zamilovala jsem se a prožívala dost bláznivé období. Moc jsem ho neznala, ale byl pro mě útěchou v těžkých časech.

V té době se mi začal zdát sen. Nějaká bytost – tak nějak jsem si asi představovala anděla, se mi pravidelně zjevovala a naznačovala mi, že mě čeká další obrovské zklamání a bolest. Ta bytost prostě přišla a jako by mi ukazovala, co se stane. Bylo to dost nejasné, až když se mi sen zdál asi po sedmé, zamyslela jsem se nad ním a došlo mi, že vidím tyrana vedle sebe – slzy a pláč, bolest a utrpení. Tahle slova jsem si několikrát v noci zapsala do deníčku u postele pro probuzení z tohoto snu.