Svého přítele jsem poznala, když mi bylo 27 let. Měla jsem čerstvě po rozvodu a z předchozího manželství jsem měla skoro tříletého synka. Nečekala jsem, že bude tak jednoduché s mou minulostí najít muže, který by nás oba chtěl. Ale stačilo se jenom přihlásit na seznamku a sejít se s Honzou, který mi hned padl do oka. Byla to prakticky láska na první pohled a vrhli jsme se do nového vztahu po hlavě.
Láska jako trám
On bydlel 60 kilometrů ode mne, ale nedělalo mi problém se se synem přestěhovat, jelikož u rodičů se mi bydlet už opravdu nechtělo. Bývalý manžel sice prskal, ale zakázat mi to nemohl. S Honzou jsme byli neskutečně zamilovaní, užívali jsme si každé volné chvíle a sex byl naprosto skvělý. Netrvalo tak dlouho a přišla jsem do jiného stavu, což jsme oba chtěli. Po narození druhého syna Vítka se ve mne ale něco zlomilo. Samozřejmě, sex hned nešel, měla jsem šestinedělí, ale potom už to nebylo zrovna růžové.
Přikládala jsem to tomu, že jsem nevyspaná, ale Honza tuto situaci přestal zvládat. Začal chodit do hospody, bál se zodpovědnosti a malého miminka. Byla jsem na to prakticky sama a byla jsem neustále vyčerpaná. Do toho jsme neměli moc peněz, takže jsme byli neustále oba nervózní. Pořád jsem čekala, že se ve mně něco zlomí a náš sexuální život bude jako dřív. Jak ale čas pokračoval, našla jsem si práci z domova a začala jsem zabezpečovat celou rodinu.
Chci pryč!
Honza také chodil do práce, ale já toho měla tolik, že jsem byla neustále vyčerpaná. Navíc se Honzovi stal úraz, který ho připoutal doma – už je to rok. Začala jsem pociťovat neskutečnou touhu od něj utéct, sbalit sebe a děti a prostě si pronajmout byt zpátky ve městě, kde jsem se narodila. Jenže vím, že bych to se dvěma dětmi nezvládla. Kluci jsou dost živí a docela nezvladatelní, navíc ten starší začal chodit do školy. Do toho mám stále svou práci, která nás živí. Mám v hlavě hrozný zmatek.
K Honzovi jsem ztratila své city, mám ho samozřejmě ráda, ale nějaká zamilovanost, o tom se nedá mluvit. Jsem na něj prostě zvyklá, ale občas se dokážeme neskutečně pohádat. A to klidně i před kluky, což mne trápí nejvíc. Už se i stalo, že jsem se na Honzu vrhla a začala jsem ho ze zoufalství bít. Jsem úplně rozhozená. Beru antidepresiva a cítím se, že všechno závisí na mně. Honza raději utíká k sousedovi, u kterého pije pivo a kouří. Je pravda, že doma alespoň uklízí a vaří, když musím pracovat, ale já už v něm ani nevidím muže. A už vůbec ne muže, do kterého jsem se zamilovala.
Sex? Ne, děkuji …
On má velký problém s tím, že s ním nechci spát, což chápu, ale mám se přemáhat? Mám se přetvařovat a dělat, jak se mi to s ním strašně líbí? Už se i párkrát stalo, že mi v průběhu sexu bylo tak špatně, že jsem prostě z té postele utekla. Nevěděla jsem, jestli třeba nejsem nemocná, tak jsem zkusila se vyspat se svým kamarádem. Už jsem byla opravdu zoufalá, čekala jsem, že mi to třeba může pomoci a kvůli výčitkám svědomí se začnu k Honzovi chovat lépe. Nestalo se. Sex s kamarádem byl naprosto skvělý a zase jsem při tom v sobě měla ten náboj, jako dříve, když jsem s Honzou začínala.
Už jsem byla tak na dně, že jsem Honzovi nabídla, ať si najde nějakou milenku na sex – a nejhorší je, že by mi to asi ani nevadilo. Jenže on o tom nechce ani slyšet. Neustále mi opakuje, jak mě strašně moc miluje a jak si bez nás nedovede život představit. A to je mi jasné, že on by nezvládl, pokud bychom odešli. Je hodně citlivý. Tak se snažím nějak prostě vydržet. Pořád si opakuji, že až bude Vítek starší, bude to jednodušší. Má 3 roky a je opravdu neklidné dítě, které nemluví a neposlouchá.
Myslíte, že až budeme mít na sebe více času, že se situace zlepší? Nechci Honzu podvádět, ale strašně mne to táhne k ostatním chlapům, se kterými se cítím jako dřív, protože nemusím myslet na všechny starosti, které mám doma. Dokonce jsem se vyspala i s jeho kamarádem, když jsem se jednou opila. Nemám výčitky svědomí, jen se bojím, že na to přijde a já budu mít na vesnici ostudu. Je to hrozné. Nechci se k němu tak chovat, vím, že by mi snesl i modré z nebe, i když si to nezasloužím.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
