Dlouhá léta jsme já a můj přítel Lukáš finančně podporovali mého otce. Byl po vážné nemoci a nedokázal si sehnat práci. Bylo nám ho líto, a tak jsme mu pomoc nikdy neodmítli.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Jednou jsem však zjistila, že jeho finanční situace je naprosto jiná, než jak tvrdí. Celou dobu z nás dělal jen blbce a my mu na to skočili.
Otec prodělal vážnou nemoc, která mu ubrala spoustu životních sil
Oba své rodiče, přestože jsou už dlouhá léta rozvedení, miluju, a proto, když mě otec poprosil o finanční pomoc, rozhodně jsem mu ji neodmítla. On to ve svém životě neměl nikdy jednoduché. Před pár lety prodělal rakovinu a jen zázrakem se z ní dostal. Lékaři mu tenkrát moc nadějí nedávali. Od té doby mu však zůstalo několik zdravotních problémů, a tak pro něj bylo velmi složité najít si práci.
Táta vždy pracoval rukama. Byl to zedník, ale jeho nemoc ho připravila o mnoho sil, a tak už nepřipadalo v úvahu, aby se ke svému povolání vrátil. Zkoušel pracovat jako hlídač parkoviště, ale dvanáctihodinové směny nezvládal, a tak nakonec zůstal na úřadu práce a pobíral sociální dávky. Bydlel v domě po své matce, která před nedávnem umřela a otec jej nechtěl prodat, protože to bylo to jediné, co mu ji připomínalo.
S přítelem jsme se mu snažili finančně pomoct
Já s mým přítelem jsme za ním jezdili na návštěvu každých čtrnáct dnů. Jednoho dne nám však nemohl kromě vody nabídnout prakticky nic. Neměl ani kafe. Omluvil se nám s tím, že má v peněžence deset korun a nemá ani na jídlo. S Lukášem nám ho bylo hrozně líto. Shodli jsme se, že takto žít rozhodně nemůže. Okamžitě jsme ho naložili do auta a nakoupili mu všechno, co potřeboval. Jediné, co jsem mu odmítla koupit, byl alkohol a cigarety.
Od té doby se tyto naše nákupy staly pravidlem. Vždy jsme přijeli, nakoupili, uklidili mu a odjeli. On si jen stěžoval, jak ho nikde nechtějí zaměstnat a stát mu dává málo peněz. Vždy, když jsme tam byli, mě udivilo, že má otec několik krabiček cigaret a vyhazuju prázdné láhve od alkoholu. Pořád mi vrtalo hlavou, odkud to má. On se jen vymluvil, že mu to nosí soused, protože si nemá s kým popovídat, tak vždy donese láhev alkoholu a cigarety.
Poprosila jsem souseda, ať tátovi nenosí takové věci
Jednoho dne jsem však toho souseda potkala před domem. Docela mi vadilo, že tátovi nosí takové věci, protože on po té své nemoci se přesně tady toho měl vyvarovat. Využila jsem situace, když jsem ho uviděla, rozhodla jsem se těm jejich alkoholovým dýchánkům udělat přítrž. U táty jsem s tím neuspěla, tak jsem si říkala, že alespoň soused bude mít více rozumu a poslechne mě.
Nechtěla jsem se dohadovat a tak jsem souseda slušně požádala, aby mému tátovi nenosil alkohol a cigarety. Ten na mě chvíli koukal, ale pak mi oznámil, že on k němu rozhodně nic nenosí. Soused přiznal, že to byl můj otec, který ho zval několikrát do týdne na láhev něčeho dobrého. A pak se rozpovídal víc, než jsem čekala a naprosto mě šokoval tím, co všechno jsem se dozvěděla.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Jitka a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Otec ze mě dělal celou dobu naprostého hlupáka
Podle něho měl můj otec peněz více než dost. Pobíral po své nemoci invalidní důchod, protože doktor ho uznal práce neschopným. A také zdědil po babičce také velký obnos peněz. Dokonce jich mělo být tolik, že by si za ně mohl koupit klidně i nový dům. Nevěřila jsem mu ani slovo a šla se na to rovnou zeptat táty. Nemusel mi ani odpovědět, aby mi došlo, že to všechno, co jsem se dozvěděla, byla pravda. Z jeho výrazu obličeje jsem to poznala.
Připadala jsem si jako pitomec. Vlastní otec mě celou tu dobu jen využíval. Hrál si na chudáka, který nemá naprosto nic, a přitom myl bohatší než zbytek rodiny dohromady. Chtěla jsem po něm vysvětlení, ale jediného, čeho se mi dostalo, byla odpověď, že on mě taky živil, když jsem byla malá holka. Na mém příteli šlo vidět, jak ho tato situace vytočila, ale nepletl se do toho. Já už taky neměla co dodat, tak jsme se raději sebrali a odjeli.
Klára (33): Jsem špatná matka, mateřství mi sebralo postavu a iluze.
Připadám si naprosto využitá a tátu jsem od té doby ještě neviděla. Doufala jsem, že mi alespoň zavolá a omluví se mi, ale nestalo se tak.
