Marta a já tvoříme pár už jedenáct let. Prošli jsme si i nelehkým obdobím, kdy z našeho vztahu neměli radost naši rodiče. To nás ovšem nezastavilo, a dokázali jsme jim, že to s naší láskou myslíme vážně. Do cesty se nám však postavila manželčina nová nemoc, schizofrenie.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Stres se na Martě hodně podepisoval
Všechno začalo asi před pěti lety, kdy jsem si všiml, že manželka chodí z práce velmi vystresovaná. Mnohdy ani nevnímala, co říkám, myslela jen na to, zda odeslala hotovou práci své nadřízené. Dokonce i když jí začal zvonit telefon, propadla stresu. Nabídl jsem jí, ať si najde jinou práci, takovou, kde toho nebude mít tolik. Ale Marta tu práci zbožňovala a nechtěla se jí vzdát.
Vzala si do hlavy, že jí chceme se synem dělat naschvály
Bylo zrovna úterý a mě čekala odpolední směna. Marta měla zase každé úterý důležité porady, a tak byla značně nervózní. Sešla dolů po schodech a začala na mě křičet, ať jí okamžitě vrátím její diář, že ví, že jsem jí ho schoval schválně. Zíral jsem na ni s otevřenou pusou, byla nepříčetná, nedokázal jsem jí vysvětlit, že ani nevím, jak ten její diář vypadá.
Když jsme se večer sešli doma, omluvila se mi za vzniklou scénu, diář jí nakonec ležel v práci na stole. Přešel jsem to, protože ona byla skutečný stresař. Jenže podobné scény se opakovaly stále častěji. A terčem jsem už nebyl jenom já, ale také náš syn David. Vadilo mi to, protože jsme se jí spíše všichni klidili z cesty, nebyl důvod jí dělat naschvály. Jenže ona si stále stála za svým.
Zdálo se jí, že se musíme evakuovat
Jedno nedělní ráno se manželka vzbudila a začala nám balit kufry. Vstal jsem a zeptal se jí, jestli někam jedeme, ona začala zmateně pobíhat po ložnici, blábolila něco v tom smyslu, že musíme rychle odjet, že právě slyšela, jak vyhlásili evakuaci v naší ulici. Snažil jsem se ji přesvědčit, že se jí to určitě zdálo, ale ona v balení pokračovala dál. Nakonec jsem ji uklidnil, ale usoudil jsem, že se s ní asi něco děje.
Celkově byla v poslední době taková neklidná, neustále pobíhala po domě, nervozita by se u nás dala krájet nožem. I její matka si všimla zmateného chování a projevila o ni obavy. Proto jsem se rozhodl s Martou promluvit. Sedli jsme si, otevřel jsem sklenku vína a ptal se jí, jak jí to jde v práci. Začala vykládat, jak ji tam neustále pronásleduje jeden její kolega. Že vyčkává, až udělá nějakou chybu, aby ji mohl připravit o místo.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Jirka a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Halucinace a bludy byly téměř na denním pořádku
Byl jsem přesvědčený, že je toho na ni opravdu moc. Poslední kapkou bylo to, když jsem přijel z práce a nemohl jsem se dostat do domu. Dveře byly zamčené, klíčky v zámku, telefon mi nebrala. Nakonec mě manželka pustila domů po několika minutovém přesvědčování, že jsem to skutečně já. Nechápal jsem, co se to děje – a popravdě, byl jsem z toho vyděšený.
Všude byl rozestavěný nábytek, který se snažila natlačit na dveře. „Sledují nás, rychle, pomoz mi, nesmí se sem dostat,“ zněla její slova stále dokola. To už jsem nevydržel a zavolal jsem svému praktickému lékaři o radu.
Pomohla nám až návštěva psychiatra
Další den jsem Martu naložil do auta a vydali jsme se k psychiatrovi, kterého mi doporučil lékař. Popsal jsem mu její stav a pak jsem odešel čekat do čekárny. Poté si mě zavolal a oznámil mi, že se s velkou pravděpodobností jedná o schizofrenické stavy. Předepsal jí nějaké léky a domluvil pravidelné návštěvy, na které jsem Martu vozil.
Žaneta (30): Nechtěně jsem shodila mou tchýni ze schodů. Stále nemůžu uvěřit tomu, co se stalo.
Marta svůj stav chápe a díky lékům, které její stavy tlumí, zvládá situaci skvěle. V práci musela dát výpověď, protože jedním ze spouštěčů této psychické nemoci je nadměrný stres. Psychiatr její stav nevidí až tak hrozně, věří, že se z toho všeho vyléčí.
A my věříme s ním a přejeme si, aby se nám vrátila zpátky naše Marta.
