Pojem Premenstruační syndrom „PMS“, znají všechny ženy a možná o něm občas něco zaslechnou i muži. V kostce řečeno, jde o soubor tělesných a psychických obtíží, dočasně se objevujících u žen v produktivním věku, vždy několik dnů před menstruací, a ve většině případů s mírným průběhem. Jenže, co když se najednou setkáte se ženou, která vám buď začne vyprávět o samovolných pocitech úzkosti, doprovázených nezvyklým bušením srdce, o bolestech kloubů, aniž by kdy sportovala, anebo vám vaše přítelkyně doma ke dveřím připraví balíček poslední záchrany pro případ, že by vypukla živelná katastrofa? Věřte, že za podobným chováním nemusí stát hypochondrie ani psychická porucha, nýbrž jen zhoršená varianta PMS, známá pod zkratkou „PMDD“.
Přibližně 8 % ženské populace
PMDD, v celém názvu Premenstruační dysforická porucha, je zhoršená varianta běžného PMS. Životu ani zdraví ženy nebezpečná sice není, ale její neznalost může ve společenském i osobním životě napáchat řadu zbytečných škod. Většinou už proto, že jí ve společnosti trpí jen necelých 8% ženské populace, a tudíž se snadno může stát, že v těch nejtěžších dnech nebudou mít pro takto postiženou ženu patřičné pochopení nejen muži (tj. manželé, partneři, kolegové), ale bohužel ani jiné ženy, jejichž zkušenost s PMS je buď slabá anebo léky potlačená. Anomální zkratkovité jednání tak může být chybně okolím připisováno na vrub „hysterie“ či podivínství, zatímco fyzické potíže bude mít okolí zase tendenci zlehčovat a označovat je buď za tzv. hypochondrii, snahu o upoutání pozornosti, popřípadě za manipulaci skrze „fiktivní nemoc“. Potíž ovšem je, že o fiktivní „nemoc“, lépe řečeno fiktivní projev, tak docela nejde. A aby komplikací nebylo málo, důvod svých obtíží nemusí mnohdy znát ani sama žena, které se PMDD týká.
Přelomový objev z roku 2007
Nepříjemný fenomén, doprovázející ženskou periodu, je studován řadu let. Přesto se o něm leccos neví a skutečný objev, který je do jisté míry možné považovat za průlomový, spatřil světlo světa teprve na počátku 21. století, kdy přišlo několik vědců z oboru genetiky ke zjištění, že za některými nevysvětlitelnými zdravotními obtížemi, nahodile se vyskytujícími, a samovolně zase odeznívajícími, sužujícími ženy ve věkovém rozmezí cca. 16-50 let, může stát nejen PMS, ale v některých případech jeho horší verze PMDD. Ta má být způsobena geneticky, a to jistými odlišnostmi na přenašeči hormonu estrogenu, tzv. alfa genu, ale i dalšími chemicky doložitelnými odlišnostmi. V překladu do „laického slovníku“ to pak více méně znamená, že objev, který se vědcům z oblasti genetiky roku 2007 povedl učinit, znázorňuje, jak moc může být některé ženské tělo přecitlivělé na své vlastní hormonální změny. Síla výsledku přecitlivělosti se pak odráží na síle tzv. PMDD příznaků.
Střídání nálad, změny libida, bušení srdce nebo slzení očí
Projevy, které PMDD u hrstky „osudem vybraných“ žen provázejí, nebyly dodnes spočítány, ale odhaduje se, že jich mohou být desítky. Rozmanitost je dána i v ohledu, že se jejich výskyt rozděluje mezi sféru fyzickou a psychickou.
Z fyzických projevů může jít například o:
- Pálení, až silné slzení z očí
- Bolesti kloubů, i velké části zubů najednou
- Bušení srdce (tj. Projevuje se například jako falešný pocit samovolné trémy.)
- Zadržování vody, bolesti hlavy
- Výrazné změny libida
- Insomnie či naopak hypersomnie (únava x nespavost)
Z psychických může jít například o:
- Samovolné návaly strachu (tj. Žena může v náhlém okamžiku začít trpět silným strachem, např. že druhý den dostane v práci výpověď, v domě, kde žije, vypukne požár či jiná živelná katastrofa, popřípadě že se něco vážného přihodí jejím blízkým, apod. Ve skutečnosti však nemá pro žádný ze „scénářů“ pádný důvod či důkaz.)
- Pocit marnosti (tj. Ženu náhle svírá kupříkladu dojem, že svět se točí až moc kolem dokola, takže i všechno to, co ona dokola vykonává, nemá vlastně vůbec žádný smysl. (např.: Nikdy nekončící utírání prachu, luxování, udržování zevnějšku, apod.)
- Proměnlivé nálady a jejich kolísání, od podráždění a záchvatů vzteku, až po záchvaty smíchu, vyvolané buď maličkostí anebo úplně bezdůvodně
Nejde o depresi ani o podivínství
Snad ještě větší problém, než projevy samotné, je u PMDD jeho hojná záměna s jinými zdravotními komplikacemi. Spousta žen se tak může domněle léčit na „choroby“, kterými ve skutečnosti netrpí. Obávají se například potíží s očima či infarktu, ale přitom ani po důsledných vyšetřeních, která jim u specialistů vychází opakovaně v pořádku, se leckdy nedopátrají, z čeho vlastně jejich problémy pramení. Výsledkem pak může být nejen skutečné zhoršení psychického stavu (v důsledku nejistoty), ale i problém v komunikaci s okolím, které může takto „zdravou-nemocnou“ podezírat z vymýšlení si anebo ještě více strašit úvahami o jiné možné příčině. Ještě horší dopad pak může mít slabá informovanost veřejnosti na rovinu psychickou. Především nestabilní povaha nálad, může ženám před „jejich dny“ přivodit nejen vážné problémy ve společenských a pracovních kontaktech, ale i zde vést až k chybnému podezření na nejrůznější psychická onemocnění, nejčastěji na depresi. Taková žena se pak najednou ocitá v „úplně jiném světě“, přestože je zdravá, přičemž za jejími zbrklými nápady či podivnými náladami, může stát skutečně jen PMDD.
Nepřehlédněte: Vilém (34): Jsem demisexuál a bojím se, že zůstanu navždy sám.
Život žen s PMDD je složitý. Přesto u něj existují minimálně dvě pozitivní zprávy. Jednou z nich je, že obtíže, kterými žena trpí, nejsou symbolem nemoci, ale, trochu paradoxně právě zdravě fungujícího systému, druhou, že někteří odborníci hovoří i o možné souvislosti PMDD s pozdějším klimakteriem, kdy právě ženy s PMDD mívají klimakterium abnormálně klidné, zatímco pro zbytek ženské populace jde o zatěžkávací, často i několik let trvající zkoušku.
Autorský text | foto: freepik
