Ve svém životě jsem měla dva vážné vztahy, které ale nakonec skončily rozchodem. První nevydržel odloučení, když jsem nastoupila na vysokou školu. U druhého byla na vině přílišná rozdílnost mezi mnou a partnerem. Bylo tedy lepší zavčasu se rozejít než budovat nekompatibilní vztah. Do třetice jsem se zamilovala do Pavla. Byl o dva roky starší než já a byl prostě úžasný. Bohužel pouze po dobu, kdy jsem měla na očích nasazeny růžové brýle.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Když jsem ho potkala, byla jsem v sedmém nebi
Někdy si říkám, kde dělám chybu, že si najdu partnera, z něhož se posléze vyklube někdo, s kým bych dlouhodobě šťastná být nemohla. U Pavla to na první pohled vypadalo, že jsem si tentokrát vybrala dobře. Byl to optimista se smyslem pro humor, s nímž jsem se nikdy nenudila. Spojovaly nás společné zájmy i názory na život. Hodně času jsme trávili turistikou na horách a výlety po památkách, občas jsme si zašli na zajímavé divadelní představení nebo pěkný film. A nechybělo ani posezení u dobrého jídla a vína v restauraci.
Konečně společné bydlení
Po půlroční známosti slovo dalo slovo a my jsme se s Pavlem rozhodli, že se sestěhujeme dohromady. On měl pěkný byt na hypotéku, kde bylo místo i pro mě. A začal náš společný život, na který jsem se opravdu moc těšila. Byla jsem v sedmém nebi, protože jsem měla dojem, že se mi konečně splnil sen o životním partnerovi.
Když jsem s Pavlem spolu chodili, byl náš vztah bez mráčku. Těšili jsme se ze vzájemné blízkosti a užívali si všeho, co nám život nabízel. Předpokládala jsem, že stejně tomu bude i v našem společném životě. První, co mě nemile překvapilo, bylo to, že jsem dostala vymezenou jednu malou skříňku, kam jsem si mohla uložit své osobní věci a oblečení. Pokud jsem v Pavlově bytě s čímkoliv pohnula, nesetkala jsem se s jeho vstřícným jednáním. Věc vrátil na místo a podotkl, že je zvyklý, když je tam, kam si ji postavil.
Růžové brýle skryly partnerovy nedostatky
Musela jsem si začít dávat pozor na to, aby mi během jídla neupadla náhodou drobinka na světlý koberec v jídelně. To mě Pavel nezapomněl napomenout, že to takto nejde dělat, protože koberec by se mohl zašpinit. Jestliže zůstalo po večeři neumyté nádobí, protože jsem ho nestihla dát včas do myčky, už byl Pavel jako na koni a upozorňoval mě, že večer má rád kuchyň uklizenou.
Co se týká finanční stránky společného bydlení, sepsal Pavel přesný seznam toho, co budu platit já a na čem se bude podílet on. A aby to prý bylo spravedlivé, vyšly mu z toho platby půl na půl, a to včetně jeho hypotéky a společného spoření. Nakonec, přece jeho byt užívám. Bohužel nebral v úvahu můj o hodně nižší plat, který jsem měla oproti jeho výplatě. Tak tomu bylo i v případě koupě nové ledničky, když ta stará už dosloužila. Řekl si o přesnou polovinu její částky, a to včetně haléřových položek.
Po pár letech, co jsme se neviděly, přijela z Velké Británie, kde žije, do města na návštěvu moje nejlepší kamarádka ze střední školy. Celá nadšená jsem Pavlovi řekla o tom, že jsem moc ráda, že se s ní budu moci vidět. Proto mě dost mrzela jeho strohá reakce, že on přece také nikam s kamarády nechodí, proč tedy nutně musím jít já.
Kvůli své lásce jsem se ochotně přizpůsobovala Pavlovým požadavkům
Zpočátku jsem jeho jednání brala s humorem, přece se učíme spolu žít, takže to chce najít kompromis. Když jsem si však chtěla s Pavlem o něčem promluvit, odbyl mě s tím, že přece bydlím v jeho bytě, tudíž bych se měla přizpůsobit hlavně já. A tak jsem se začala sžívat se svým novým životem, ve kterém bylo zatím vše jinak, než jsem si vysnila.
Poctivě jsem sbírala drobky z koberce, skládala po každém jídle nádobí do myčky, uklízela tak, abych s ničím nehnula. Pavla jsem milovala a vše jsem dělala z lásky k němu.
I moje trpělivost byla omezená aneb jak mi spadly růžové brýle
Pak jednou přišel z práce s tím, že by si zaplatil ke svým třicetinám dovolenou v Dubaji a že odjíždí za čtrnáct dní. Sám, protože předpokládá, že já se svým platem bych na to neměla. Zrovna jsem pekla Pavlovy oblíbené buchty honzovky a mísila jsem těsto. Když mi řekl o plánované dovolené, najednou se v mně vše pohnulo a já jsem vzala těsto a hodila ho po Pavlovi. Potom jsem si v rychlosti rozvázala zástěru a odešla si sbalit těch pár věcí, které jsem u Pavla ve skříni měla.
Ještě ten večer jsem odešla a nechala překvapeného Pavla v jeho bytě. Jestli si buchtu sám dopekl, nevím. Ale vím něco jiného. Ani do třetice mi vztah nevyšel. Roky mi letí a já nevím, jestli vůbec někdy najdu k sobě partnera, s nímž bych byla šťastná. Vůbec netuším, kde dělám chybu.
