Kamarádku Lenku jsem znala od malička, vyrůstaly jsme spolu a vídaly se po celý život, i když jsme už měly obě své rodiny. Když její čtyřletá dcerka vběhla pod auto a nehodu nepřežila, obrátil se Lence svět vzhůru nohama.
Snažila jsem se jí stát po boku, ale nepomáhalo to. Vycítila jsem, že tu už také nechce být a hned dvakrát jsem ji vytáhla hrobníkovi z lopaty. Potřetí jsem ale už nic neudělala.
Měla jsem špatný pocit
Ani nevím, kde začít – i pro mě totiž byla smrt Lenčiny malé dcerky strašlivým neštěstím a dlouho jsem se z toho nemohla vzpamatovat. Už jen proto, že sama mám tři děti, a kdyby se jim něco podobného stalo, asi bych se zhroutila. To Lenka se snažila dlouho držet, nakonec se jí ale rozpadlo i manželství, když tři roky po nehodě spontánně potratila. Pak už byla úplně sama a já jsem z toho začala mít špatný pocit. Nikdy nemluvila o smrti přímo, ale vycítila jsem, že se chystá z tohoto světa také odejít.
Nemohla jsem to dopustit
Někdy jsem v noci vůbec nemohla spát, pořád jsem myslela na Lenku, která se stále víc uzavírala do sebe. Jednou po cestě domů z práce jsem se cítila mizerně a nemohla jsem se zbavit pocitu, že se něco s Lenkou děje – a tak jsem ji raději navštívila.
Neotvírala a nebrala telefony, poprosila jsem tedy jejich domovnici, která měla náhradní klíče od jejího bytu, aby jej otevřela – a našla jsem svou kamarádku ve vaně s podřezanými žílami. Naštěstí ještě nebylo pozdě. Jen krátce poté, co ji propustili z léčebny, kam se dostala následně po incidentu, se situace opakovala. Já jsem na ni byla prostě napojená a ihned jsem vycítila, že ji musím zkontrolovat. Nemohla jsem to dopustit.
Její přání jsem vyslyšela
Jenže Lenka mi pak řekla něco, na co dodnes nemohu zapomenout. Přála si zemřít a já jsem byla tou, která jí to už dvakrát překazila. Proto mě nepřímo poprosila, abych to už nedělala. Od té doby jsem měla v sobě hrozný zmatek, nechtěla jsem ji nechat umřít a zároveň jsem si přála, aby našla konečně klid.
Čtěte také: Katka (32): Díky nevěře mého muže se ze mě stala sebevědomá a úspěšná žena, pád na dno mi otevřel oči.
Proto jsem asi po týdnu, co mi to řekla, nezasáhla – a Lence se potřetí sebevražda povedla. V ten den jsem se cítila pod psa. A už podle zprávy, která mi od Lenky přišla, jsem tušila, co se stane. Ale neudělala jsem nic, už jsem nechtěla, aby se dál trápila.
Už uplynulo osm měsíců a já stále nemohu v klidu spát. Občas si to vyčítám, byla tak mladá a moc mi chybí.
PhDr. Tomáš Novák komentuje
Vážená paní,
není sporu o tom, že za jednání své – dospělé a svéprávné-kamarádky nenesete zodpovědnost. To nic nemění na psychickém šoku… Následuje fáze hledání viníka a touha pohnat ho k zodpovědnosti. Obviňovat lze cokoliv a kohokoliv. Namátkou lékaře, sebe sama pro údajné zanedbání čehokoliv, náročnost zaměstnání postiženého či poměrů obecně. Samozřejmě vinit možno i zesnulého. Například: „Co ho to napadlo odejít…“
Nejen u osob, v jejichž historii jsou úspěšně překonané havárie, tragédie, pohromy, se leckdy objevuje „syndrom přeživších“ (např. holocaust). Je to palčivá otázka typu: „Proč zemřel on (ona) a ne já?“ Může vzniknout i obranný mechanismus popření: „To není pravda, určitě někde žije.“
Poměrně častá je ztráta pocitu smysluplnosti vlastního žití. Mezi konkrétní projevy patří např. pocit smutku, nesoustředěnost, roztržitost, zvýšená emoční labilita, poruchy spánku, nechutenství, zvýšená konzumace alkoholu, eventuálně i psychofarmak. Může se objevit jak hypochondrie, tak i nezájem o nutnou léčbu. Ta může souviset se sebevražednými myšlenkami. Bývá přítomna snaha vypovídat se, ale i tendence být sám, v ústraní. Zmíněné pocity mohou kladně ovlivnit antidepresiva, leč o depresi (ve smyslu bipolární poruchy) mnohdy nejde.
Čas obvykle rány hojí. Zhruba do roka, častěji do dvou let lze očekávat vyrovnání se s realitou, adaptaci na změněné podmínky. Nastává čas „dovolit si přestat truchlit, uchovat si na zesnulé spíše idealizovanou vzpomínku a emočně žít dál“.
V procesu úzdravy hrají značnou roli i objektivní okolnosti. Namátkou je rozdíl, pokud zemře dítě, mladý člověk nebo stařec smířený se životem i s jeho blížícím se koncem.
V roce 2011 byl v USA publikován návrh na diagnózu do té doby neuváděné psychické nemoci. Jde o abnormální zármutek (truchlení po ztrátě).
V úvahu tato diagnóza přichází, pokud postižený denně po více než šest měsíců prožívá běžné sociální zařazení komplikující žal ve smyslu stesku a touhy po zesnulém. Objevuje se několik následujících pocitů, dotyčný například pochybuje o dalším smyslu své existence, rezignuje na naplnění svých životních rolí, vyhýbá se všemu, co mu může připomenout zmíněnou ztrátu. Nesnese ani zmínku o tom, co se smrtí i vzdáleně souvisí, sní o setkání se zesnulým.
Protivníci tzv. medicinalizace truchlení tvrdí: Zármutku nelze uniknout, je lepší jej odžít. Za pokusem o zařazení abnormálního zármutku do seznamu chorob vnímají zájmy farmaceutické lobby. Pak „vstanou noví bojovníci“ v lákavých krabičkách. í. A nejen to – místo odžití a zvládnutí vše jen dočasně potlačíme.
Zastánci naopak kritizují „teorii odžití“. Může přinášet jen mylné, dočasné zklidnění. I po delším čase může negativně zapůsobit posttraumatický stresový syndrom. Poukazují, že ještě před dvěma sty lety existovaly medicínské výhrady proti celkové narkóze. Chirurgický zákrok měl bolet. Snaha po bezbolestném porodu byla vnímána jako v rozporu s biblí.
S vědomím toho, že mohu být vnímán jako pramálo empatický, uvedu soukromý názor na depresi, součásti to klasické bipolární poruchy. Ta bývá popínavá. Postižený mívá sklon vysvětlit ji nějakou událostí, jež se stala a jež její existenci podporuje. Na internetu lze najít Beckovu škálu deprese. Vyplňte jí a pokud dosáhnete depresivního skóre vyhledejte lékaře.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
