Nechci tvrdit, že všichni máme život skvělý. Přesto až srážka se skutečnou životní tragédií, může leckomu teprve otevřít oči. Náš běžný svět je totiž až přespříliš fixovaný na výkon a úspěch, čímž se samotný život leckdy smrskne jen na pouhé chození do práce a přemýšlení, co za vydělané peníze pořídit, poplatit. Přitom, na takovou „drobnost“, jakou je zdraví, už pak jen málokdo myslí. Vždyť přece chodíme, mluvíme, slyšíme, vidíme. Samozřejmé. Přesto mezi námi existují „světy“, v nichž některé ze základních lidských smyslů samozřejmostí nejsou. Sama jsem si tuto okolnost uvědomila teprve v okamžiku, kdy mi do života vstoupil nevidomý kamarád Jiří.