Mou přítelkyni Ivanu jsem poznal před necelými dvěma lety, a od té doby se můj život rapidně změnil. Přestal jsem se toulat v noci po barech a ostatní aktivity s přáteli jsem taky omezil na minimum.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od našeho milého čtenáře. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Mí přátelé, ale i kolegové v práci si ze mě dělají srandu, že jsem „podpantoflák“, ale není to tak, jak si myslí.
Dlouhé roky jsem vedl život svobodného mládence
Než jsem poznal Ivanu, byl jsem dlouho sám. Ne, že bych si nehledal holku, ale žádná mě nechtěla. Všechny ženy chtěly být kamarádky, nebo si jen přály nezávazný sex. Díky tomu jsem ve svém volném čase neměl co dělat, a tak se svými přáteli a kolegy z práce chodil hrát fotbal, grilovat nebo jsme dlouhé noci trávili v barech a hospodách. Měl jsem ukázkový život svobodného muže.
Když jsem poznal Ivanu, bral jsem ji jako jednu ze svých avantýr. Vůbec jsme nemluvili o tom, že bychom spolu někdy začali chodit. Jen jsme se nezávazně stýkali a bylo to skvělé. Měl jsem nezávazný, ale za to pravidelný sex a stále jsem byl volný jako pták a užíval si života plnými doušky. Až po několika měsících mi Ivana řekla, že to takhle dál nechce. Přiznala se, že pro ni to už dávno není jen nezávazný vztah a že se do mě zamilovala.
Nechtěl jsem o ni za žádných okolností přijít
Hodně mě to překvapilo. Nečekal jsem to. Přišlo mi, že mi nikdy ani slůvkem nenaznačila, že to chce jinak. Nebo jsem to možná nechtěl vidět či jsem to přehlížel. Nicméně mě postavila před rozhodnutí. Buď spolu budeme chodit se vším všudy, nebo to ukončíme. Tenhle vztah napůl jí citově ubližoval. Já o ni rozhodně nechtěl přijít. Až tehdy mi došlo, že ani pro mě už to dávno není jen o sexu.
A tak jsme spolu začali oficiálně chodit, a i na veřejnosti jsme přiznali, že jsme pár. Ivana mě však hned na začátku upozornila, že je velmi žárlivá. Nijak zvlášť mi to nevadilo. Dokonce se mi to na ní líbilo. Tak jsem alespoň věděl, že ji na mně záleží a má mě opravdu ráda. Abych ji moc nedráždil, omezil jsem styky se svými kamarády. Stačilo mi zajít si na fotbal jednou týdně a noční výlety po okolních barech jsem vypustil úplně. Raději jsem ten čas věnoval Ivaně.
Kamarádi na mě tlačili a já to nedokázal ustát
Moji kamarádi to však nedokázali pochopit, a tak mě v jednom kuse přesvědčovali, abych se s nimi šel někam bavit. Jejich nátlak byl silný a mě postupně docházely argumenty. Tak jsem jim navykládal, že mě Ivana nepustí a dělá žárlivé scény. V podstatě jsem ze sebe udělal chudáka, který nic nesmí. Tohle zabralo, a dokonce mě začali litovat, jak to mám těžké. Začali si ze mě však také dělat legraci, že jsem „podpantoflák“.
Tohle označení mě vůbec neuráželo. Já věděl, že to není pravda, ale i tak jsem doufal, že se Ivana nikdy nedoví, jak jsem to na ní svedl a udělal z ní tu špatnou. Byl jsem prostě srab, který se nedokázal postavit svým kamarádům. Moje přítelkyně mi však chtěla udělat radost a všechny mé kamarády k nám pozvala na párty. Nic mi neřekla a bylo to pro mě překvapení. Doufal jsem, že nic z toho, co jsem jim navykládal, jí v opilosti neřeknou.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Jáchym a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Ivana mě před mými přáteli neshodila
Jenže jsem se splet. Netrvalo to ani hodinu, než do ní kluci začali rýpat, že mě nikam nechce pouštět a musím sedět doma. Ivana se na mě nechápavě podívala, ale hned jí to došlo, a tak začala hrát tohle divadlo se mnou. Začala odporovat klukům, že to tak prostě bývá, když spolu dva začnou chodit a že si sebe navzájem alespoň v prvních měsících chceme užít na maximum. Nezbylo jim než s ní souhlasit.
Yveta (61): Až když se naše dcera zranila a ležela v nemocnici, zjistili jsme šokující pravdu.
Druhý den jsem jí poděkoval, že mě podržela a nepřiznala klukům, že to byla čistě moje volba omezit s nimi styky. Jen se tomu zasmála a já si byl naprosto jistý, že ta žena, kterou mám teď po svém boku, je ta pravá.
