Ivo (22): Rodiče mi neschvalují přítelkyni, protože se o ní doslechli tajemství

Můj problém problémem v pravém slova smyslu není. Pokud existuje, pak jen v hlavách mých rodičů, kteří na můj vkus až přespříliš důvěřují všelijakým drbům, klepům a pomluvám. Jistě. Co je lidstvo lidstvem, jsou to právě klepy, které světu vládnou mnohdy pevnější rukou, než skutečná pravda. Přesto, jde-li o vztahy, měly by jít všechny polopravdy a mýty stranou… 

Pečliví rodiče

Moji rodiče byli odjakživa rodiči pečlivými. Snad proto, že jsem jedináček, a ti mají jasnou pověst. Rozmazlování ale velké nebylo. Spíše šlo o požadavky na to či ono, abych jim vyplnil. Máma mě od dětství učila zpívat, protože byla přesvědčená, že ze mne jednou vyroste zpěvák, táta doufal, že půjdu v jeho šlépějích a bude ze mne podnikatel. Upřímně, nikdo z rodičů ve svých přáních přitom zrovna nevynikal. Maminka byla průměrná „zpěvačka“, živící se jen prací okolo hudby a táta zase průměrný podnikatel. Přesto, když mi jako malému klukovi dal do ruky kartu s tím, že si v hračkárně mohu nakoupit, co chci, býval jsem nadšen. Takový svátek přicházel jen párkrát do roka, přesto jsem se na něj vždycky dlouze těšíval. Můj dětský život byl v úhrnu snadný a příjemný. Jen těžko jsem si mohl uvědomit, že dospělost bývá často o něčem jiném. 

Skoro zpěvák  

Zpívat jsem sice dovedl, ale ne zas tak, abych oslnil. Hlas průměrný, technika a intonace podprůměrné. Přesto má máma viděla budoucí legendu pódií. Nechtěl jsem jí to nadšení vymlouvat a tak jsem ochotně absolvoval všechny možné hudební kurzy, pěvecké kroužky, dokonce i soukromou pěveckou školu. Myslím však, že marně. Zněl jsem pořád průměrně. Žádný zázrak. To mámu mrzelo a tak se rozhodla, pomoci trochu jinak. Občas mi zařídila nějaké malinkaté vystoupení, občas i nějaký drobný rozhovor někam do médií. Ne, nebyl jsem hvězda, ale naděje tam přece byla, i když jsem v ni nedoufal. Spíše než to, mě jako kluka zajímaly hračky a později, když jsem dospíval, zase holky. 

Podobně, jako máma, si mě půjčoval i táta, který mě zase vodil do firmy. Nenápadně mi ukazoval co a jak, a nikdy při tom nezapomněl zdůraznit, že zpěv je profese nejistá a pomíjivá, zatímco podnikání je řemeslo, které, když se umí, dovede být úspěšné. Sám jsem sice toužil spíše po studiích, ale ani to mi nebylo dopřáno, a sice vybrat si bez boje školu. Původně jsem uvažoval o gymnáziu, později mi učarovala ekonomicky zaměřená střední škola. Tu mi nakonec pomohl prosadit táta. Máma požadovala konzervatoř, ale z nějakého, „mně jasného důvodu“, se mi nepovedly udělat přijímací zkoušky. Komise totiž správně pochopila, že nejsem talent ani herecký, ale ani nijak oslnivě umělecký. Přesto mámin sen neusnul. Naděje pro jejího Ivoška, hvězdu první třídy, v ní stále existovala.

Nina (37): Můj osudový muž odnáší vše, co mi provedli předchozí partneři.

Krásná holka

Kamilu jsem potkal krátce po maturitě na jedné společenské akci, kam mě nechala pozvat má „drahá“ máma. Moc jsem na podobné věci nebyl, ale občas ven rád zašel. Dobře, že se tak stalo i tehdy. Kamila byla sebevědomá, krásná, začínající manažerka, která mě doslova ohromila. Do společnosti chodila zásadně v kostýmcích a k nim volila doplňky v opravdu křiklavých odstínech barev. Byla zrzka. Zrzka se zelenýma očima a já té dokonalé kombinaci podlehl vlastně ihned, jak jsem ji poprvé spatřil. Modelky, herečky, zpěvačky… To všechno mě nezajímalo. Ale Kamila byla jako zjevení. Nepatřila k žádné té skupince. Nevypadala ani jako hvězda sociálních sítí, ani jako „členka“ skupinky plastikami upravených slečen, ale ani jako nudná manažerka. Zajímal jsem se proto, čemu se věnuje. Odpověď zněla, že kosmetice. Zajímaly ji různé trendy a snažila se v tomto směru nějak zapůsobit. Jen ji nebavila image „holky ze sociálních sítí“ a tak dávala schválně přednost něčemu konvenčnějšímu. Myslím, že jsem byl ztracen. Líbila se mi natolik, že jsme si vyměnili kontakty a brzy se scházeli i přes den, mimo akce.

Kamila a její tajemství   

Co vím, tak jsme si od začátku rozuměli snad ve všem. Bavili nás stejné věci, dokonce nás oslovovala i stejná muzika. K mému překvapení věděla o muzice hodně. Ptal jsem se proto, jestli někdy v hudbě nepůsobila, ale ona tajemně zavrtěla hlavou. „No a?“ Řekl jsem si a pokračoval dál… Komu se Kamila zprvu dost líbila, byl můj táta. Vždycky o ní říkal, že je schopná a silná holka, která to někam dotáhne a proto bych se jí měl držet. Nešlo jinak, než souhlasit. Bohužel, komu se má nová přítelkyně od začátku vůbec nelíbila, byla má máma. Pořád si ji divně prohlížela, pořád se jí divně vyptávala a hledala nějaké „mouchy“. Ženy k ženám bývají kritické, jenže tohle bylo divné. Rána pak přišla po několika měsících vztahu. 

Čtěte také: Radka (40): Moje kamarádka je postrach a její manžel z ní musí mít „radost“.

To jsem se zrovna chystal na rande s Kamčou. „Kam jdeš?“ Zeptala se mě máma ve dveřích mezi futry. „Na setkání s Kamilou.“ Odvětil jsem radostně a zůstal jako opařený z toho, co přišlo. „Myslím, že bys měl zůstat doma, s Kamilou se rozejít a raději dobře poslouchat.“ Pronesla už nepříjemným tónem a já čekal, co z ní vypadne za zázračnou informaci. „Ta holka není pro Tebe, protože by ti akorát zkazila pověst.“ Pokračovala s tím, že se o Kamile dozvěděla tajemství. Jako osmnáctiletá prý vystupovala v nějaké okresní pěvecké soutěži, ale výstup se jí absolutně nepovedl a ona skončila pro smích. Proč? To si nikdo nechtěl nechat vysvětlit a drb o jejím neúspěchu pak začal mezi místními žít vlastním životem, včetně záznamu jejího nepovedeného vystoupení. Malichernost, přesto se má máma tvářila neústupně. „Takovou přítelkyni prostě tolerovat nelze.“ Říkala. Ještě horší bylo, že na svou stranu získala na poslední chvíli i otce… Ten byl ke Kamile sice odjakživa příjemnější, přesto mi doporučil cosi ve smyslu, že v moři je ještě hodně rybek a tudíž by byla chyba, upínat se jen na jedinou. Rozhodnutí je nakonec má záležitost. Přesto si nejsem jist. Rodičům odporovat nechci, ale že by se mi chtělo opouštět skvělou holku jenom proto, že se jí nedařilo v nějaké soutěži? Když ani já nejsem žádný zpěvák? Tak to asi fakt ne.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naším čtenářem. Přestože redakce zná pravé jméno čtenáře, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Katka Procházková
zavřít reklamu