Mám 56 let, dvě dospělé děti, dvě vnoučátka, jsem spokojená a šťastná, ALE! Před 6 lety jsem se seznámila s nynějším přítelem – láska na první pohled. Nevěřila jsem, že existuje. Můj přítel je rozvedený už dlouho, jeho dvě dospělé děti žijí s matkou. Po dvou letech našeho soužití došlo na seznámení našich dětí – já dvě dcery a on syn a dcera. První seznamovačka proběhla dobře.
Osudná oslava narozenin
Před dvěma lety přítel slavil 50tiny. Proběhla velká rodinná oslava, přítel pozval své kamarády, své děti – a já taktéž. Vše probíhalo v klidu a pohodě, všichni se bavili až do chvíle, kdy se přítelova dcera opila, brečela tátovi na rameni, že jsem na ni zlá a že ji pomlouvám, což nebyla pravda. Věděla jsem, že je po alkoholu agresivní vyhýbala, vyhýbala jsem se jí, abych předešla konfliktu.
Přítel jí po této ostudě a mnoho dalších, co udělala, prostě z oslavy vyhodil. Druhý den mi vyčetl, že jsem vše zkazila! Poté se mi sice omluvil, ale já začala přemýšlet, co je špatně. Jeho dcera se rok neukázala. Vždy, když se o ní začneme bavit, přítel vyletí jak čertík z krabičky a tvrdí, že jsem vůči ní zaujatá. Nemá ale pravdu. Snažila jsem se, aby vše v rámci možností fungovalo a naše děti se stýkaly na oslavách atd. Ale od těch 50tin je vše pryč.
Neustále si na mne stěžuje. Ale bezdůvodně
Vždy se přítel přes třetí osobu dozví, že jsem o jeho dceři mluvila špatně. Na vánoční svátky byli u nás a prý jsem ji vyhodila. Ale byl u toho a ví, že to není pravda. Nevím, jestli ona tak žárlí, že otec má vztah nebo je tak zlá.
Čtěte také: Pavel (41): Dcerce se na skluzavce udála nepříjemná nehoda. Reakce ostatních rodičů mě upřímně nepřekvapila.
Má 25 let, žije sama v bytě, má problém s agresivitou, ráda se pere a už má i podmínku. Myslím, že potřebuje pomoc, ale její rodina je zvláštní – žije si jaksi každý pro sebe. Mně by to bylo vcelku jedno, ale narušuje to náš vztah. Ona něco vyvede, já ani nemám šanci se obhájit, za vše můžu já. Přitom se s ní nebavím a vyhýbám se komunikaci, aby si zase něco nevymyslela.
Příteli vždycky zavolá, popláče do telefonu, a pak se hádáme. Až nezdravě se jí zastává. Nevím, jestli mám ve vztahu pokračovat. Přítel mi ve vzteku řekne věci, které mě bolí, on to druhý den neví, ale já jsem z toho vyřízená. Je vznětlivý a komunikace absolutně nepřichází z jeho strany v úvahu. Mám obavy, kdy se objeví jeho dcera a zase něco vymyslí.
Chci žít v klidu, a ne řešit takové nesmysly – a ve finále z toho vyjdu já emočně na dně.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
