Každému se občas stane, že na něco zapomene. Někdy je toho na nás prostě moc a chybička se občas vloudí. Nejhorší, co asi může být, je zjištění v obchodě při nákupu po opravdu těžkém dni, že došly peníze nebo že se někam zatoulala peněženka. U pokladny se to ještě dá okecat a většinou je možné se domluvit s prodavačkou nějak rozumně. Když jsem ale zapomněla peněženku já, udělala jsem něco, kvůli čemuž jsem vypadala jako zloděj.
Musím ještě natankovat
Já mívám za poslední dobu hodně těch neslavných dnů blbec. Většinou na něco zapomenu, což se mi stalo i nedávno. Jela jsem domů z práce po desetihodinové šichtě a uvědomila jsem si, že musím ještě natankovat. Protože ráno jsem měla odvézt dceru k doktorovi mimo město a s tím, co jsem v nádrži měla, bych nedojela. Vyrazila jsem tedy na benzínku a rozhodla se, že natankuji raději zrovna plnou.
Když už jsem měla natankováno, sáhla jsem do kabelky a v tu chvíli mi došlo, že tam peněženka není, v práci jsem si totiž byla platit obědy na další měsíc, a tak jsem ji vytahovala, což za normálních okolností nedělám. Zazmatkovala jsem, protože jsem nevěděla, jak bych tu situaci vyřešila. Otevřela jsem dveře auta a začala hledat tam, posadila jsem se na sedadlo a hledala jsem, to už ale zbystřila obsluha pumpy, a když jsem zavřela dveře, abych uvolnila místo dalšímu přijíždějícímu řidiči, citlivá paní prodavačka se za mnou rozběhla a začala křičet.
Já jsem ujet nechtěla!
Stoupla si mi před auto a začala rukou ukazovat, abych vystoupila, to jsem samozřejmě udělala, ona na mě ale ihned spustila, aniž by si to nechala vysvětlit. Na pumpě bylo dost lidí a všichni měli postaráno o zábavu, protože paní mě měla prostě za zlodějku, co chtěla ujet s plnou nádrží bez placení.
Nakonec se mi podařilo paní uklidnit, auto jsem ale musela odstavit a jít s ní dovnitř. Vyhrožovala mi policií, já jsem chtěla, aby zavolala svou vedoucí, abych mohla situaci vysvětlit a někomu zavolat, aby mi přivezl peníze. No byla to docela šou – a na místě jsem se zdržela skoro dvě hodiny, než přijela moje sestra s penězi.
Tak tady mě už neuvidí!
I když to byla moje chyba, čehož jsem si samozřejmě vědomá, peněženku v práci jsem si nezapomněla schválně, a kdybych to tušila, nejedu tankovat. Že ale bude kvůli zapomenuté peněžence taková scéna, to mě překvapilo. Jako naschvál totiž neměl nikdo zrovna možnost přijet, jediná sestra, která ale také byla v práci a musela počkat do konce pracovní doby. Takže jsem tam čekala ostře střežená fakt nekonečně dlouho a připadala si jako ten největší zločinec.
Na tu benzínku jsem od té doby nejela a už ani nikdy nepojedu! Raději půjdu pěšky!
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
