Před dvěma lety jsem nastoupila do nového zaměstnání, kde mi šéfoval mladý a pohledný muž. Všechny jsme z něj byly úplně na větvi, v týmu jsme navíc byly samé ženy, takže to bylo docela zajímavé. On sám byl hodně milý a usměvavý, nezdráhal se ani občas flirtovat, i když neměl. Ale zase se s ním dobře pracovalo. I když jsem si udržovala odstup a brala ho pořád jako šéfa, jedna zpráva to změnila.
Svobodný a povolný
Když jsem nastoupila, sbírala jsem postupně informace o našem šéfovi od ostatních kolegyň, co byly v práci déle než já. Vědělo se, že je to svobodný muž, který se nebrání občasnému románku se svými kolegyněmi, což nebylo úplně správné, ale zase tolik to u nás nikdo neřešil, navíc jsme byli docela dobrá parta, i když v týmu byly samé ženy a šéfoval nám jeden muž. Bylo to docela zajímavé, ale většina kolegyň už měla stejně své rodiny.
Podívej, co mi napsal!
Běžně jsme si mezi sebou psali sms zprávy, šéf s námi takhle rychleji komunikoval, a to nejen v práci, ale i doma. Na každou z nás tak měl telefonní číslo. Jednou jsem přišla z práce domů, když ke mně přišla kamarádka na kafé a najednou mi pípla sms zpráva právě od šéfa. Místo pracovní zprávy to ale byla úplně jiná sms. V ní mi nevykal, ale tykal, a dokonce mě oslovil Ivo, což běžně nedělal. Ve zprávě mě zval na rande a prosil, ať se za ním na druhý den zastavím v kanceláři během obědové pauzy, že pro mě bude mít překvapení.
Ihned jsem to ukázala kamarádce a přemýšlela jsem, jak s tím mám naložit. Ona mi poradila, abych využila šance, hezky se oblékla a do kanceláře za ním přišla. Na zprávu jsem neodpověděla, ale na druhý den jsem se skutečně pěkně oblékla a před pauzou jsem si pod mini sukni dala ještě podvazkové pásy. V období pauzy totiž na firmě téměř nikdo nezůstává a všichni chodí na obědy.
Pardon, to je omyl!
Nastala obědová pauza, já jsem si na jehlových podpatkách a ve vyzývavé minisukni nakráčela k šéfovi do kanceláře se slovy, že mě tu teda má, a že se těším na to překvapení. Pak jsem se rozhlédla, šéf seděl na židli a pod ním klečela moje kolegyně, co mu zrovna rozepínala poklopec. Jak mě bylo trapně!
Ani jeden z nás nevěděl, co by měl říct, stála jsem tam jako přikovaná asi minutu, než mi došlo, že bych měla odejít. Ta zpráva totiž nepatřila mě, ale naší účetní jménem Ivona! Prostě překlep.
Ve firmě už nepracuji. Rozhodla jsem se sama odejít, protože mi došlo, že jsem se hodně špatně rozhodla a na zprávu jsem měla reagovat jinak.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
