Přítel neopustil jen mě, ale také našeho malého syna. Ze dne na den mi oznámil, že se zamiloval do jiné ženy, sbalil si věci a odešel. Po půl roce si to však rozmyslel a chtěl se vrátit k nám. Najednou si uvědomil, jak moc mu oba chybíme.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Já si však nebyla jistá, zda ho přijmout zpět, nebo ne. Rozhodnutí bylo těžké.
S Pavlem jsme žili spokojeně, i když se nechtěl ženit
Ještě před rokem by se dalo říct, že jsem byla jedna z nejšťastnějších žen pod sluncem. Měla jsem milujícího přítele a společně jsme vychovávali našeho syna. Jediné, co mě trochu mrzelo, byl fakt, že se Pavel nechtěl ženit. Přesto jsem se chlácholila tím, že svatba není důležitá. Hlavně že se navzájem máme rádi a nic nám nechybí. Můj pocit pohody vzal však velmi rychle za své.
Říká se, že žena vždycky vycítí, když ve vztahu není všechno tak, jak má být. Já to však nepoznala. A proto, když jednoho dne přišel Pavel domů a jen mi suše oznámil, že ho to sice mrzí, ale poznal někoho jiného, nedokázala jsem to pochopit. Bez okolku mi přiznal všechno. Se svou novou přítelkyní se scházel už půl roku. Natolik se do ní zamiloval, že bez ní už dokázal být, a tak se rozhodl jít s pravdou ven a opustit mě.
Přislíbil, že o svého syna se vždycky postará
Pavel nechtěl protahovat tuhle chvíli. Jednoduše mi to oznámil, když byl náš syn ve školce, sbalil si věci a za hodinu byl nadobro pryč z mého života. Jediné, co mi přislíbil, bylo, že o svého syna se bude nadále starat a bude mi posílat finance. Ten den se mi zhroutil svět. Malého musela jít vyzvednout má matka a nechat si ho pár dnů u sebe. Nebyla jsem schopná ničeho. Dokonce jsem obviňovala sama sebe z jeho odchodu.
Po přítelově odchodu jsem ještě několik měsíců chodila jako tělo bez duše. Nad vodou mě držel jen náš syn, o kterého jsem se musela starat. Pavel nechal na mě, abych mu vysvětlila, co se stalo, a ani se s ním nerozloučil. Peníze mi sice posílal, ale tím jeho starost končila. Jako by naprosto zapomněl, že má dítě. Postupem času jsem ho za to začala nenávidět. I na malém šlo vidět, že mu tatínek moc chybí. Budil se často ze spaní s pláčem a nešlo ho utišit.
Pavel se znovu objevil v mém životě naprosto nečekaně
Uplynulo půl roku a já se postupně začala smiřovat s Pavlovým odchodem. Dala jsem svému životu opět nějaký řád a fungovala jsem, jak nejlépe to šlo. On mě však opět rozhodil. Když zazvonil zvonek u dveří, čekala jsem, že za nimi uvidím nějakou z mých kamarádek, které se o mě od přítelova odchodu staraly, jako o malé dítě. Za dveřmi stál však on. To mě naprosto odzbrojilo. Připadala jsem si, jako by to bylo včera, co od nás odešel.
Došla mi slova a jen jsem na něho koukala. Sám mi musel říct, jestli ho pozvu alespoň dovnitř. Já jen poodstoupila od dveří a nechala ho vejít. Sedli jsme si spolu do obýváku a jen na sebe chvíli mlčky koukali. Nakonec se osmělil a řekl mi, proč přišel. Uvědomil si, jak moc miluje mě i našeho syna. Došlo mu, že odchod od nás byla naprostá hloupost a rád by všechno vrátil tak, jak bylo před tím. Poznala jsem hned, že to myslí naprosto upřímně.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Iva a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Jeho nabídku jsem si potřebovala promyslet
Já na to však nebyla připravená. Nevěděla jsem, zda mu chci odpustit a vrátit všechno tam, kde to bylo. Byla jsem si jistá jen jednou věcí. Stále jsem ho milovala. Toužila jsem po něm. Nakonec jsem jen řekla, že si to musím rozmyslet a poprosila jsem ho, aby odešel. O téhle chvíli, kdy se objeví u mých dveří a bude se chtít vrátit, jsem snila snad každou noc. Když to přišlo, už jsem si nebyla tak jistá, že to doopravdy chci.
Přemýšlela jsem nad jeho nabídkou několik dnů. Srdce mi říkalo, abych mu okamžitě zavolala, ať se vrátí domů. Abych na všechno zapomněla, ale já nakonec poslechla rozum. Syn ho půl roku neviděl.
Pavel nejevil sebemenší zájem a mě došlo, že dříve nebo později by se tato situace opakovala, a tak jsem mu druhou šanci nedala. Co myslíte, udělala jsem dobře?
