Iva se dostala do nepříjemné životní situace. Její dospívající dcery, Jana (17) a Petra (15) se od ní přestěhovaly přes celou republiku za svým otcem. Za otcem, který je po narození druhé z nich opustil. Najednou k němu našly cestu.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Otec je bohatý podnikatel, ale neuznává jakékoliv city. Iva se cítí zrazená. Nejhorší ale je, co se dozvěděla z jeho telefonátu minulý týden.
Opustil nás a šel si za svými sny
Radek nikdy nebyl rodinný typ, a proto jsem se divila, když chtěl druhé dítě. Už u první dcery měl problém ji přijmout. Druhou nepřijal vůbec – a něco se v něm zlomilo. Odmítal se jakkoliv doma zapojovat. Tuhle zradu mu nikdy neodpustím. Přitom to byl právě on, kdo si přál druhé dítě. Jeho matka mi prozradila, že si přál chlapečka, a pak byl zklamaný.
Fajn, ale pohlaví dítěte neurčuje otec, to už by mohl vědět. Takže se prostě rozhodnul, že pro něj nejsme dost dobré, a přestěhoval se do velkého města. Budoval si kariéru. Výživné platil, ale to samozřejmě nestačilo. Zbytek jsem táhla já a mí rodiče. Ó, jak fér je ten svět ženy, že?
Byla jsem na sebe hrdá, že se mi daří výchova dvou malých dětí
I když to nebylo jednoduché, byla jsem ráda, že to s holkami docela zvládám. Našla jsem si práci na poloviční úvazek, abych je stihla vyzvedávat ze školky, a přivydělávala jsem si po večerech administrativní prací pro jednu firmu. Dařilo se mi plnit holkám jejich přání, mimo jiné i to, že jsme spolu mohly jet v létě k moři.
Nevím, kdo byl více nadšený, jestli holky, nebo já. Byla jsem na sebe hrdá, že jsem korunku ke korunce dokázala našetřit na naše nádherné společné zážitky ve sluncem zalité zemi. Byla to paráda! S holkami jsme slavily malé i větší úspěchy, a mně se výchova dařila.
Objevil se jako stín z minulosti, a dožadoval se svých dětí. Měly z něj strach.
Krátce po dovolené, kdy bylo starší dceři 8 let, se u nás objevil jejich otec. Prostě přijel a chtěl je vidět. Holky měly z cizího pána, který se k nim choval až příliš přátelsky, samozřejmě strach. Osočil mě, že je navádím proti němu. Mýlil se, měly jsme se vždy krásně, a o jeho existenci jsme nikdy moc nemluvily. Chtěl se domluvit na střídavé péči.
Bylo mi to hodně nepříjemné. Celou dobu jsem to zvládala sama, a najednou, když už jsou tak samostatné, si na ně dělá nároky. Nicméně proběhl soud, kde mu bylo dáno za pravdu. Jako biologický otec, navíc dobře finančně zajištěný, má nárok holky vídat. A tak začaly jezdit na víkend za otcem. Ze začátku proplakaly celý pátek, když věděly, že za ním budou muset jet. Lámalo mi to srdce.
Získal si jejich náklonnost přes peníze
Holky si na něj nemohly zvyknout, protože byl chladný jako skála. U něj sice neměly tak pevný režim jako doma, kde jsem dohlížela na to, zda plní úkoly, ale nikdy se s nimi neobjal a neuznával jakoukoliv slabost, natož pak pláč. To je dost drsný přístup ke dvěma malým holkám. V průběhu let si na jeho osobnost zvykly, a ve velkém městě se jim začalo líbit.
A to hlavně proto, že s nimi chodil do restaurací, bral je za různými zážitky, a také jim kupoval drahé věci. Všechny ty nesmysly, na které jsem já nikdy našetřit nedovedla. Ale byl chytrý – domů si to s sebou nikdy vzít nemohly. Takže holky se netěšily na svého otce, ale na dárky a předměty, kterými si je kupoval.
Puberta vše změnila
S životními hodnotami mých dcer naprosto zamávala puberta. Jako teenagerky se samozřejmě chtěly na společenském žebříčku jejich vrstevníků dostat co nejvýše, a to s jejich otcem šlo. Vždyť všichni puberťáci milují přepych. Na skutečné hodnoty jsou ještě nevyzrálí. Neměla jsem jim to za zlé, i když mě to uvnitř jako matku skutečně trápilo. Stále jsem doufala, že to všechno s věkem odezní. Ale stalo se něco nepředvídaného.
Zradily mě
Za mými zády se s otcem dohodly, že u něj budou bydlet. Starší dcera si našla místo na škole v jeho městě. Musela ale ve svých 17 letech nastoupit znovu do prvního ročníku. Byla jsem v šoku, když mě postavily před hotovou věc. Celé ty roky byly zbytečné.
Najednou se ke mně otočily zády. Jejich odchod pro mě byl velmi bolestný a prázdný byt, ve kterém byl ještě před pár lety slyšet jejich veselý smích, naprosto zešednul. Vrátila jsem se ke svým koníčkům a začala jsem pravidelně chodit do kostela, abych se modlila za jejich životní štěstí. Nic víc už jsem udělat nemohla. Naprosto mě ze svého života odstřihly.
Telefonát, který bych nikomu nepřála
Plynuly týdny a měsíce. Holky už za mnou jezdily jen párkrát do roka. Měly svůj život ve velkém městě. Už jsem se s tím smířila. Minulý týden mi však zavolal jejich otec. Ten telefonát mě naprosto srazil na kolena, a nepřála bych to nikomu. Asi hodinu na mě řval, jak jsem mohla dopustit, aby byly holky tak neschopné. Že neumí doma naprosto nic dělat. Že jsou úplně nemožné. A že do detailu popisují, jak málo jsem se jim věnovala.
„Ale vždyť ony doma dělaly všechno. Vařily, uklízely, vždy byly tak samostatné,“ vypadlo ze mě. Bylo mi jasné, že mě naprosto zradily. Všechny ty roky byly pryč. Najednou jsem ztratila to, pro co jsem 17 let žila a bojovala. Moje vlastní děti na mě házely tu nejhorší špínu a lhaly, aby se zalíbily otci a společnosti. Nemohla jsem dělat vůbec nic.
Dnes se se vším pomalu smiřuji. Pomáhá mi víra v Boha, kterého nalézám v přírodě. Svůj smutek jsem nezavřela mezi zdi svého bytu. Místo toho nyní působím jako dobrovolník v neziskové organizaci, která pomáhá onkologickým pacientům.
Přeji svým dětem štěstí, a snažím se, aby mé dny byly naplněné radostí a péčí o druhé.
