Narodila jsem se do početné rodiny a jsem nejmladší z pěti sourozenců. S nimi vycházím skvěle, úžasný vztah mám se svou sestrou Maruškou. Od dětství jsme se museli starat sami o sebe navzájem, protože má matka měla povolání, které si vyžadovalo cestování mimo domov i na několik dnů. Otec nám bohužel zemřel při autonehodě, když mi bylo šest let.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Matka je od smrti mého otce sama
Moje máma není špatná, ale má spoustu chyb, které nelze jen tak přehlédnout. Jakmile není po jejím, je zle. Od smrti mého otce si matka nikoho nenašla, ano, měla několik krátkých románků s muži, které potkávala v práci, ale nic vážného to nebylo. My bychom jí to tolik přáli. A možná proto je i taková, jaká je. Čím je starší, tím jsou její rozmary podobné těm dětským.
Nikdy jsme spolu neměly takový vztah jako ostatní holky. Nemohla jsem se jí svěřit se svými holčičími problémy, vždy mě stopla s tím, že zrovna nemá čas. V mém pubertálním věku mě neustále okřikovala, porovnávala s ostatníma, a když se rozčílila, vzduchem létala silná slova, na které nelze jen tak zapomenout.
Oldu jsem poznala při studiích na vysoké škole
Při studiích na vysoké škole jsem se seznámila s Oldou, který pracoval v call centru, jako já. Padli jsme si do noty, pozval mě na koncert, já pak jeho do kina a o prázdninách jsme navštěvovali jeden festival za druhým. Jak se blížil konec mého studia, začali jsme přemýšlet, co budeme dělat dál, jak se k našemu vztahu postavíme. A vzhledem k tomu, že jsme zrovna penězi neoplývali, přestěhovali jsme se k nám na vesnici do našeho obrovského domu, který obývala pouze má matka.
Měli jsme k dispozici celé horní patro. Ze začátku to bylo super, Olda si velmi rychle zvykl, našel si práci, která ho bavila, kamarády, a tak všechno bylo v pořádku. Ovšem do doby, než matka změnila práci a byla denně doma. Začala se nám mísit do našeho vztahu, neustále nám připomínala, jak je dům její, jak jí můžeme být vděčni za to, že nemusíme nikde platit horentní sumy za nájem a podobně.
Hádky byly na denním pořádku
Když jsme začali přemýšlet o stěhování, otěhotněla jsem. Celé těhotenství jsem téměř proležela v nemocnici, protože bylo rizikové a chlapeček si v bříšku dělal, co chtěl. Dá se říct, že Olda zůstal sám napospas matce. Taky jsme se pak častěji hádali, po porodu se naše hádky ještě zdvojnásobily. Vzhledem k tomu, že jsem byla s naším synem doma, musela jsem vařit i pro matku.
Jsem si jistá, že se mi má vlastní máma za něco mstila. Nebylo přeci normální, aby mi zavolala zrovna v době, kdy malý měl spát, že potřebuje pomoct s nákupem zrovna ode mě, když kolem nás bydlí další mí sourozenci. Nebo proč mi neustále nabourávala výchovu syna? Byla jsem z ní vyčerpaná, ač to byly malichernosti, jejich četnost nás srážela na kolena.
Po operaci jsem měla odpočívat
Všechno vyvrcholilo, když jsem se vrátila domů po operaci cysty, kterou jsem měla na vaječníku. Z nemocnice jsem odcházela s doporučením lékařů, ať netahám nic těžkého a se synem ať mi první dny pomáhá Olda. Tak se taky stalo, Olda si vzal týden dovolenou s tím, že odveze jeden závoz a vrátí se. V ten den si zrovna matka vzala na hlídání její další vnouče od mého bratra.
Na tom by nebylo nic tak špatného, ale každé její hlídání dopadlo tak, že malý Tadeáš skončil vždy u nás, protože matka si potřebovala vyřídit nějaké pracovní záležitosti. Když jsem se jí ptala, proč zrovna dnes, zvláště když ví, jak to pokaždé dopadne, odpověděla: „Jirka s Emou si potřebují odpočinout, ty to jistě zvládneš,“ a odkráčela do svého pokoje.
Tak já nejenom že jsem běhala kolem syna, také jsem musela pro všechny navařit (v lednici jsem měla oběd pouze pro mě a pro syna) a do toho se postarat i o svého synovce, kterého si matka vzala na hlídání.
Také si přečtěte: Jaké trable zažívá Radim (40) se svojí matkou?
Po celodenním shonu mi popraskaly stahy
Celý večer mi nebylo dobře, byla jsem moc unavená, a tak mě Olda odvezl raději na pohotovost. Tam zjistili, že mi popraskaly některé vnitřní stehy, takže mě museli znovu otevřít a sešít. S matkou to vůbec nehnulo, to už se ale Olda neudržel, řekl jí své, a my tak ještě ten týden začali hledat nové bydlení.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Iva a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Dnes bydlíme sice v podnájmu, který máme stroze zařízený, ale máme se skvěle. Nikdo nás nepoučuje, vůbec se nehádáme. Také jsme si začali vyřizovat hypotéku, abychom si pořídili náš vysněný domeček poblíž Prahy.
A má matka? V domě zůstala sama, my jednou za čas na návštěvu přijedeme, kde se zdržíme opravdu chvilku, během které mě matka dokáže pourážet a vyčíst spoustu věcí. Ale mě už to nechává chladnou.
