Když je sexu ve vztahu málo, je to špatné. Je-li ho ale příliš, také to není právě nejlepší situace. A do té jsem se dostala i já. Zpočátku jsem to nebrala nějak tragicky, protože sex mám ráda, ale už nemohu. Svému náruživému manželovi prostě nestačím.

Jirka se stal mým milencem hned na naší první schůzce. Nešlo to jinak, oba jsme byli tak do sebe žhaví, že jsme skončili u Jirky doma v posteli. Na první milování to bylo velmi krásné a s každým dalším ještě lepší. Fascinovalo mě, že se mě Jirka nemůže nabažit. Neustále mi vyznával lásku a říkal, jak jsem nádherná. Když mě hladil po těle, vzrušením jsem ani nemohla dýchat a jen jsem čekala, až budeme opět jedno tělo.

Ovšem jen sexem člověk není živ, také jsme oba museli chodit do práce a žít normální život. Ale náš vztah nám do něho přinášel radost, a hlavně hodně vášně. Zakrátko jsme začali spolu bydlet a po roce mě Jirka požádal o ruku. Nadšeně jsem řekla ano a těšila se, jak se pustím do plánování svatebního dne.

Řekli jsme si, že to musí být výjimečný okamžik, že naše vzájemné ANO si řekneme na nějakém význačném místě.