Pandemie mění mnohé – a také systém školení nováčků u nás ve firmě. Já jako zkušená pracovnice mívám občas tato školení na starosti, a k tomu mi asistuje moje kolegyně. Dříve jsme se scházeli všichni v jedné zasedačce, dnes to probíhá tak, že já s kolegyní jsme v kanceláři a nováčky máme připojené na online schůzce a na sluchátkách. Dobré je, že když si chceme něco mezi sebou povědět, stačí nám vypnout mikrofon.
Na home office je sranda
Kvůli koronaviru pracujeme převážně z domova, naši nově příchozí zaměstnanci absolvují i své školení online formou a zůstávají doma. Když ale máme s kolegyní školit, sejdeme se a vedeme školení společně z jedné místnosti, většinou z kanceláře nebo u ní doma. Na home office je někdy vážně sranda, hlavně když školíte někoho nového. Nováčci totiž mnohdy nerozumí, jsou pomalí nebo s námi ani nespolupracují. Když nás nevidí, můžeme se u toho vyventilovat, vypnout mikrofon a ponadávat, domlouvat se na dalším postupu nebo dělat nejrůznější gesta. Jistě, moc profesionální to není, ale někdy to jinak ani nejde.
Co je tohle za bandu
Obvykle se nám sejde skupinka čtyř až šesti lidí, u nás v podniku se to dost střídá, takže máme nábory poměrně často. Já mám s lidmi trpělivost, ráda poradím, pomůžu, umím se vžít do druhého a nad nikým nelámu zbytečně hůl. Jenže někdy se vám sejdou mladí lidé, kteří ignorují úplně všechno, nespolupracují, a to se pak učí velmi špatně.
Nejhorší bandičku jsme měly s kolegyní teď nedávno. Z jejich strany snaha nulová, což mě osobně dohánělo k šílenství. V jednom bodě už mi málem tekla z pusy pěna, u bodu, který totiž probíráme obvykle deset minut, jsme byli hodinu – a nikdo to pořád nechápal. No spíše nikdo nedával pozor. Kolegyně tedy rozhodla, že se jde na cigaretu.
Vypnula jsi ten mikrofon?
Vyhlásily jsme tedy desetiminutovou pauzu a po ní se vrátily na svá místa. Naši nováčci už čekali, až se jim ohlásíme, ale my jsme se zapovídaly a začaly jsme je prostě pomlouvat. Jak jsou neschopní a úplně mimo, že nás vytáčejí do nepříčetnosti, kdo je vůbec mohl přijmout a podobně. V tom měla kolegyně skvělý dotaz, zda jsem vypnula ten mikrofon. Než jsme šly?
No samozřejmě, že ne a naši nováčci to všechno krásně slyšeli. Nikdo ani nedutal, bylo to neuvěřitelně trapné. Nakonec jsme se omluvily a pokračovalo se dál.
A víte, co? Najednou začali chápat! I přesto jsme si to pak od šéfa slízly, protože jeden klučina nás ochotně prásknul.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
